28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Zeman a Chammurapi

27.3.2019

Předem je nutno vysvětlit, kdo to byl Chammurapi. Při známé inteligenci některých diskutujících a jejich hysterické pomatenosti při zaslechnutí jména Miloš Zeman a u vědomí toho, že Chammurapi je už podle jména původem z Blízkého východu, lze na adresu Zemana očekávat výkřiky typu „ruský šváb“ a „zrádce námi milovaného a oproti nám rozvinutějšího Západu“ (ať žije tisíc let, slunéčko naše jasné!) a podobně.

Chammurapi byl král starobabylonské říše, který ustanovil jeden z prvních psaných trestních zákoníků. Jeho paragrafy přetrvaly v různých formách až do našich dnešních zákonů. Zeman, ač se jistě s Chammurapim osobně nesetkal, se nedávno zásadně duchovně spojil s výkladem práva, tak jak jej napsali naší babylonští předkové. V interview pro Mladou frontu Dnes týkajícím se mimo jiné nové „obrovské policejní akce“, mezi lidem nazývané „Faltýnek“, říká: „Já jsem tehdy uvěřil panu Ištvánovi (šlo o akci Ištván+Šlachta, která je dnes již celkem běžně označována jako policejní puč na objednávku „neznámého pachatele“ ), dokonce jsem ho přijal, abych mu vyjádřil podporu a podpořil ho i v Poslanecké sněmovně – když na tiskové konferenci oznámil, jak je na stopě obrovské chobotnice, která prorůstá ekonomickými i politickými strukturami. No, a byly z toho nezdaněné kabelky Jany Nagyové. Takže moje razantní odpověď zní: Nevěřím na základě této zkušenosti panu Ištvanovi, nevěřím tomu, co tady teď rozpoutává a pokud mám reagovat, tak jedině na základě pravomocného soudního rozhodnutí.“

To je docela síla. V lidovém hlasování zvolený president veřejně vyjadřuje pochybnosti nad konáním nejaktivnějšího vrchního státního zástupce, Ivo Ištvána. Diplomaticky jej označuje za lháře, tedy osobu, která v zásadě nemá co dělat mezi státními zástupci, a zpochybňuje i justici, která po výměně „neposlušné soudkyně“ nasadila do případu Nagyová a vojenští zpravodajci známou poslušnou soudkyni. Z rozhovoru pro MfD vyplynulo, že Miloš Zeman, tak jako většina soudných obyvatel s IQ větším, než je dnešní datum, považuje trestní stíhání zpravodajců a Nagyové za nepatřičné. Řekneme-li to slušně. To, že Městský soud v Praze zpřísnil Janě Nečasové (dříve Nagyové) podmíněný trest v kauze zneužití vojenského zpravodajství, je obecně hodnoceno jako politický rozsudek na objednávku, což ovšem ani prezident nemůže říci takhle do tisku.

Zeman, jako muž známý svými mnohé dráždícími postoji a zásadami, jako že právo a spravedlnost by měly být jedno, je přesvědčen, tak jako většina soudných lidí, že obžaloba zpravodajců je ryze účelová záležitost. Ta věc je tak nesmyslná a konstrukce účelově vedená, že i celkem loajální novináři více než naznačují, že tady něco smrdí.

Náš prezident si rád hraje na „muže z lidu“, protože je to politicky výhodné. Ale i hodně zaslepení novináři a politici vědí, že je to ryzí intelektuál, vzdělaný muž a politik „cítící tep doby“. No, možná se taky z tohoto důvodu poněkud staromilsky domnívá, že pravdu měl svatý Isidor, když ve spise Etymologie rozlišil právo od zákona: „Právo (ius) je obecný pojem. Zákon (lex) je zvláštní úsek práva. Říká se mu právo, protože je spravedlivé.“

Na základě svých generačních životních zkušeností se obyvatelé českých zemí domnívají, že svatý Isidor byl naivní idealista. Ale stejně tak jsou přesvědčeni, že každé „nespravedlivé právo“ je nechutné a zločinné. Bohužel, nespravedlivého práva máme dnes kolem sebe tolik, že to spravedlivé se pod ním až ztrácí. Stačí se podívat na zločinné jednání všech „poskytovatelů výhodných půjček“, na to, že jsme za nezájmu zákonodárců, justice a policie vytvořili milion lidí, kteří jsou na to hůře než Marxovi proletáři, protože oni díky „nespravedlivému právu“ produkovanému naším parlamentem a úřady nemohou ani legálně prodávat svoji práci v rámci systému. Stali se z nich vlastně „neobčané“. Cosi jako Heilóti v antické Spartě.

Stejně tak má Miloš Zeman pravdu, že existuje až příliš mnoho evidentně nespravedlivých soudních řízení a rozsudků, kdy je, jak se ukazuje, dnes již záměrně justicí popírána zásada „v případě pochybnosti (rozhodnout) ve prospěch obviněného“ - tedy onu zásadu vyjádřenou již ve starořímském právu latinsky: „In dubio pro reo.“ Můžeme se například domnívat, že soudkyně soudící údajného vraha ženy a dcery v Egyptě opovrhla zásadou „in dubio pro reo“. Stejně tak postupovala policie, státní zástupci u mladíka v případě přepadené kadeřnice a v mnoha dalších kauzách (např doslova fanatické pronásledování paní Vitáskové, o tomto a některých dalších informuje i Neviditelný pes). To vše ukazuje, že je něco v našem právním systému špatně. A to od státních zástupců, přes speciální policejní útvary až po některé soudce.

Ovšem není to nic nového. Již onen zmíněný Chammurapiho zákoník řešil problémy, které dnes státní zástupci, policie a soudy příliš anebo vůbec neřeší, a to jsou: křivé obvinění, křivé svědectví (tam si dokonce policie vypěstovala kastu vězňů anebo obžalovaných, které používá jako udavače a svědky a jejichž často fantasmagorické lži často berou soudy vážně, a když ne, tak se státní zástupci do nekonečna odvolávají, až obžalovaného doslova zničí. Jen tak, protože mají tu moc a nemíní respektovat ani soudy). V otázce náhrad za nezákonné věznění, vyšetřování, zničení dotyčného i jeho rodiny se pak naše justice a ministerstvo spravedlnosti chovají odporně a často nelidsky.

Také neuvěřitelné množství evidentně účelových anebo lživých udání policie řeší s naprostou stádní tupostí. I když jde často od počátku o zjevné bláboly. Už v tom nám radí Chammurapiho zákoník, který začíná: Spravedlivé zákony, které Chammurapi, král mocný, pevně stanovil a zemi opatřil řádný mrav a dobré vedení (…), aby spravedlnosti dal vzejít na zemi, aby vyhubil bezbožníky zlosyny, aby silný nekřivdil slabému (…) Tedy:

1. Jestliže někdo někoho obvinil a uvrhl naň podezření z vraždy, avšak neusvědčil jej, bude ten, kdo ho obvinil, usmrcen…

Analogicky bychom konečně měli tento paragraf upravit do moderní podoby a stanovit tak, že pokud někdo obviní jiného například z „rozkrádání a korupčního jednání“ a obvinění se ukáže jako lživé a účelové, bude dotyčný potrestán stejnou trestní sazbou, jaká hrozila neprávem obviněnému. Jistě, je to složité. Ovšem policie často jedná „na základě anonymního udání“, což by se dalo vyřešit tím, že anonymy se bude policie zabývat pouze v případě „zvláštního zřetele“. Například zásadního státního významu anebo hrdelního zločinu atd.

To by znemožnilo záměrnou kriminalizaci obecních zastupitelů a dalších volených zástupců, úředníků, kteří „někomu překážejí“ ap. Kdyby onomu „anonymovi“ - a jistě jde mnohé policejně celkem lehce dohledat – hrozilo, že když praskne že udání poslal z“ pohnutek nečistých a nízkých“ a natolik lživé, že si musel být dle běžných měřítek lživosti svých tvrzení vědom, tak si půjde sednout do vězení. Třeba na deset let. Protože u nás je za ekonomický trestný čin nesmyslně často víc než za vraždu. Hned by se situace ve státě zklidnila. Ty obludné trestní sazby za ekonomickou kriminalitu navazují na komunistickou ideu, že „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“ je více než vražda.

Drsné řešení, ale vyzkoušené, nám nabízí staroegyptský zákoník a božský řád Maat. Ten vyjadřuje a spojuje v sobě pojmy jako „pravda“, „harmonie“ a „stabilita“ či prostě „správné jednání“. A tento zákon pamatoval drsnými tresty i na zlovolné soudce (dnes tedy v našem sytému také na policisty a státní zástupce), a to až tresty hrdelními. Nejde tedy o nic jiného a není to ani žádný útok na „justici“, jak se to účelově vykládá. Ale osvědčený zákonný způsob, který udrží na uzdě justici pokoušející se utrhnout z řetězu. A to jej zavedli do praxe už ve starém Egyptě před třemi tisíci lety. Už tehdy lidstvo přišlo na to, že policie, vyšetřovatelé a soudci jsou také jen lidé. A věděli, že lidé jsou hříšní. A že nelze předstírat, že je demokratické a moudré učinit represivní orgány nepostižitelné. To se vždy vymstí.

Jedním z důvodů, proč klesá kladný postoj k justici, a hlavně k státnímu zastupitelství a speciálním útvarům policie, je to, že jsou prakticky beztrestní. Jejich jednání je v zásadě nepostihnutelné a nelze je změnit, byť by byla sebevíc chybné či dokonce zločinné. Jak praví klasická moudrost: „Všechna moc korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutně.“

Pokud se tuto moc, která se vymkla z kontroly, nepodaří zkrotit, rozpadne se stát jako dobrovolné a užitečné společenství obyvatel.

První republika byla dodnes právem vzývaným vzorem, protože v ní fungovaly zákony pro všechny a policie ani soudy nebyly používány proti obyvatelům. Oproti našim sousedům Německu, Rakousku, Maďarsku a dalším státům, které nad naší demokracií nakonec zvítězily. Ovšem za cenu milionů mrtvých.

A o tom vlastně mluvil prezident Zeman. Jenže ten je pro dnešní tzv. liberální ideology „persona non grata“. Takže oni – sami historicky a právně nevzdělaní, až to bolí – nebudou diskutovat, budou jen hystericky ječet.

Mimochodem, výkon práva u nás je zralý na nějakého Josefa II., který zakázal fyzické mučení vězňů roku 1776. Je na čase, aby se u nás objevil nějaký silný reformátor, který by zcivilizoval dnešní justici. A zakázal záměrné psychické mučení obžalovaného, často umně rozšířené i na příslušníky jeho rodiny. Například na záměrně prodlužované soudní procesy, trvající i desítky let, běžně s návrhy na výši trestu v civilizované Evropě vyhrazené jen hrdelním zločincům. To vše doslova devastuje duševní a často i tělesné zdraví nejen obžalovaných a příbuzných, ale celé společnosti. Jde také o bezuzdné zabavování veškerého majetku i získaného prokazatelně jinou činností než údajnou trestní činností, jak rozhodl nedávno český soud. Naopak zavedení povinnosti, aby justice dokázala, že se jedná o majetek získaný nelegálně, by tento barbarský systém zastavilo. Zabavování veškerého majetku a finančních prostředků uvrhne obžalovaného a jeho rodinu do finanční bídy a tím jim také znemožní zajistit si kvalitní obhajobu. Což není nic jiného než zhůvěřilý způsob, jak rádoby legálně porušit základní právo každého na obhajobu.

Je potřeba zakázat další postupy, které duševně mučí podezřelého či obžalovaného. Jako třebanekonečné opakované odvolávání státních zástupců proti rozhodnutí soudů. A tím týrání obžalovaných. No, myslíte si, že je to pitomost? Tak si představte, že na místě „sprostého podezřelého“ jste vy nebo váš syn, otec, matka, dědeček, dítě. Prostě kdokoliv se dostane do kolotoče, v jakém jsou třeba paní Parkanová, ale i obyčejný student Nečesaný. Stačí, že někoho sousedka udala, že sexuálně obtěžoval její dceru. Nebo duševní skřet aneboekonomický konkurent napíše, že jste „manipuloval“ s něčím. Jedno s čím. Rozhodnutím na úřadě, souhlasem s tím,či oním. Anebo prostě policie na návod „investigativního novináře“ - buď hloupého, zlého, anebo někým placeného - dojde k domněnce. Ta pak vyprodukuje tvrzení, že tím, že jste chodil do školy s nějakým „mediálně známým údajným zločincem“, jste jakoby jeho „kamarád“ atd. atd., a tudíž jste kontroverzní osobou. A proto že má policie státní zástupce právo na vás „vlítnout“.

Už Napoleon Bonaparte v roce 1798 (v době, kdy byl v Egyptě) napsal generálmajoru Berthiérovi: „Tento barbarský zvyk bičování lidí podezřelých z toho, že mají důležitá tajemství k odhalení, musí být zrušen. Vždy se vědělo, že tato metoda vyslýchání prostřednictvím uvrhnutí lidí do mučidel není k užitku. Ti ubožáci řeknou, cokoli je napadne a cokoli si myslí, že (jejich trýznitelé) chtějí věřit. Následkem toho nejvyšší velitel zapovídá použití této metody, která je v rozporu s rozumem a lidskostí.“

Jde o to, aby barbarský zvyk „orgánů činných v trestním řízení“ mučit duševně lidi jen proto, že jim to vyhovuje a dotyční tak získávají moc na lidmi, někdo utnul. Někdo, kdo chápe, že neomezená moc znamená také neomezené zločiny a ničí celý stát a národ. Jako to učinila Marie Terezie a Josef II. Musí se ale připravit na to, že celá ta parta, co tento v zásadě zločinný systém využívá a používá, bude ječet jak na lesy. Jako na Josefa II.

Ostatně Zeman svým postojem k Ištvánovi jen veřejně řekl to, co si většina politiků ze strachu ze síly státních zástupců, opojených vlastní mocí a beztrestností, nedovolí. Příklady Čunka, Nečase, Langra, Mynáře a dneska i Faltýnka je varují. Ale ony nikdy a nikde nikomu nerostou stromy do nebe. A výmluvy, když se pak ukáže, že to celé bylo jinak, ve stylu „když se kácí les, tak lítají třísky“, neplatí. To rádi hlásali stalinisté. Dnes, když se bojuje proti korupci, se presentuje policejní přepad, obvinění některých lidí a zničení některých firem jako „povolené kolaterální ztráty“. Za které údajně nikdo nemůže. Což je v demokracii neobhajitelné.

Stát, kde se právo mění v bezpráví, není demokratickým státem, ale diktaturou. A je úplně jedno, že na to upozorňuje zrovna veřejně médii proklínaný Miloš Zeman.