Sedmé řádné senátní volby ve dvaceti sedmi obvodech začnou prvním kolem 17. a 18. října. Zelení představili svoje kandidáty jako poslední sněmovní strana, ze zdravotních důvodů už jim odstoupil kandidát na Praze 1 Jiří Hromada. Představení kandidátů udělali - pro sebe v poslední době typicky - chaoticky s popřením svého programu, poškozením konkrétních kandidujících osob a zhoršením už tak napjatých osobních vztahů v širším vedení.

Zelení prokázali už podruhé od svého návratu po deseti letech do sněmovny ve volbách 2006, že naprosto nerozumí logice senátních voleb. Pokud ovšem vycházíme z předpokladu, že stojí o úspěch a posílení svého hubeného senátního zastoupení v osobě Jaromíra Štětiny. Tento předpoklad čelní představitelé neoficiálně zpochybňují. V senátních volbách v roce 2006 postavili stejně jako letos zelení devatenáct kandidátů. Do druhého kola postoupil jen v Praze MUDr. Klener, který v sobě nakrátko objevil zelený zápal. Neuspěl a letos v sobě objevil blízkost k lidovcům s ještě horšími vyhlídkami na úspěch.

Nepohodlné zelené eso z Brna

Nejúspěšnější kandidát zelených v minulých senátních volbách, Mojmír Vlašín z Brna, získal v prvním kole přes sedmnáct procent, i když mu dojednanou širší podporu Bursík zamítl. K postupu do druhého kola mu chybělo méně než procento, v parlamentu se mohl zjevit první nesmlouvavý ekolog, který by hájil přírodu i proti konzervativní politice vlastního ministra životního prostředí.

Záhadou je, proč se zelení nepoučí ze senátních úspěchů menších stran. Základem je soustředit pozornost na několik silných osobností, dojednat jim maximální podporu konkurenčních subjektů z tábora liberálně-nezávislých, případně lidovců a kampaň postavit proti velké dvojce ODS a ČSSD. Zelení neumí a nezkouší se domluvit ani s lidovci, se kterými je spojuje vládní osud, nebezpečně kolísající preference kolem pětiprocentní hranice smrti a tříleté členství Martina Bursíka v KDU-ČSL.

Za Švejnara na žebrotu

Kandidáty postavili zelení i proti třem obhajujícím nezávislým senátorům na Děčínsku, Plzeňsku a Praze 1. Po tom, co tito senátoři hlasovali při prezidentské volbě pro kandidáta zelených Jana Švejnara, se někteří cítí zaskočeni. Nepochopili fenomén „zelení“. Nejde o spojence liberálů či nezávislých, ale o jejich nejtvrdší konkurenci. Někteří dostali nabídku přechodu k SZ, ale s díky ji odmítli. Koho zelení nepřetáhnou, toho chtějí zničit. Zelení mají pouze dva kandidáty s určitou šancí na úspěch, na Praze 5 bývalou předsedkyni Akademii věd Helenu Ilnerovou a na Rakovnicku/Lounsku z US-DEU přestoupivšího Svatopluka Karáska. Pro jistotu jim dají jen směšnou finanční podporu.

Martin Čistič

Stejně jako v minulých senátních volbách není pro zelené hlavním cílem uspět. Kandidatura množství kandidátů posílí značku zelených mezi veřejností a napomůže zeleným v krajských volbách aspoň někde překonat pět procent. Každá akce vyvolá reakci. Zelení svojí chaotičností bezděčně napomáhají krystalizaci a pročištění české politiky od končícího prvku nezávislých kandidátů a lidovců. Jejich kandidáti jsou sice prakticky bez šance, ale jejich procenta budou velmi chybět kandidátům mimo tandem ODS a ČSSD. Zda tento „úklid“ povede k posílení ODS, ČSSD a KSČM či vytvoří místo pro nové subjekty, ukáží již říjnové volby.

autor je předsedou Liberální reformní strany, osobní stránka 

psáno pro MFD