Připlácení na zdravotní péči, na kterou stát (naše pojišťovny) nemají finanční prostředky, parlamentem opět neprošlo. Pan ministr Němeček moudře ví, že je to pouze oddalování problému, jenž bude třeba řešit, a nebrání se další diskusi na toto téma.

Proč? Protože ví, že připlácení či systém komerčního zdravotního připojištění znají prakticky všechny vyspělé země. Nikde totiž stát všeobecným zdravotním pojištěním vybíraným formou zdravotní daně (byť se tomu tak u nás oficiálně neříká) nemůže pokrýt zdravotní péči pro všechny a na všechno v době, kdy to oni považují za nutné.

Politici se bojí, že by nedostali hlasy voličů, kteří by na připojištění neměli. Raději hledají cesty, jak stíhat korupci ve zdravotnictví, než aby jí předešli otevřením připojištění, tohoto „druhého pilíře“ financování zdravotní péče.

Jsme svobodni, ale pouze pokud jsme zdrávi. Onemocníme-li, můžeme být ošetřeni pouze do výše budgetu zdravotních pojišťoven. Že tato suma je pouze částí toho, co na obyvatele vyberou státy na západ od nás, jejichž moderní zdravotní péči naši občané chtějí, je nepochybné.

Přitom víme, že například cena litru benzínu do sanitky či cena celé sanitky je stejná tam i tady. A přesto bráníme těm, „kteří na to mají“, aby připlácením či komerčním připojištěním vložili další finance do systému. V nemoci ztrácejí své svobodné rozhodnutí realizovat své prostředky ve prospěch toho, co je jim nejdražší, tedy zdraví. Takže nezbývá než hledat cesty, jak je realizovat…

Jenom člověk neznalý praktického života si může myslet, že ti, co na to mají, tu cestu nenaleznou a nepřiplatí si ilegálně. Tedy bráněním možnosti si připlatit legálně podporujeme tuto ilegální, nezdaněnou činnost. Část nemocničních sponzorů si takto „kupuje“ zdravotní péči.

Na první pohled se zdá nemorální, aby bohatší měli jiný přístup ke zdravotní péči než chudší. Je to opravdu nemorální?

Je nemorální, aby na tom nebyli všichni nemocní stejně? Nemocný člověk je takový, který není mocný výkonu, kterého byl mocný předtím, než onemocněl. Ne mocný dřívějšího výkonu je ale také člověk starý.

Kupodivu připojištění na stáří nepovažujeme za nemorální při vědomí toho, že ani tady stát nemá dost prostředků na pokrytí všech potřeb starých lidí, a tak tady máme bohatší důchodce – ty, kteří se připojistili – a chudší důchodce.

Ostatně mimo dělení na bohaté a chudé známe lidi vydělávající stejně, kteří s vydělanými prostředky různě nakládají. Jedni šetří na dobu, až bude zle, jiní zajdou do herny, která zatím zůstává otevřená… Jistě budou i tací, kteří do heren nechodí a na připojištění by jim nezbylo. Jejich situace by se ale připlácením či zavedením komerčního připojištění nijak nezměnila.

Právo, 23.6.2015

Autor je chirurg