V právě uplynulých dnech proběhly ve státech evropské osmadvacítky volby do europarlamentu.

Co znamenaly tyto volby? V podstatě jen další zbytečnost. Nejen, že evropský parlament nemá prakticky žádné pravomoce, ale z našeho pohledu je volba 21 poslanců z celkového počtu 751 vskutku zbytečností. Nemáme šanci cokoli ovlivnit.

Když se vrátím k předvolební kampani, tak leader socialistů s vizáží bezdomovce měl heslo o hraní první ligy v EU. Samo o sobě je to pitomost na entou. Nikdy nebudeme za současných pravidel hrát v EU první ligu. Vždyť máme zastoupení z necelých tří procent.

Jednička socialistické kandidátky to ale určitě myslela tak, že "musíme být v hlavním proudu", tedy poslušně se zapojit do stáda a bečet dvě nohy špatné, čtyři dobré. Štěstí, že Bohuslav Sobotka, šéf socialistů, si už nemá z hlavy co rvát.

Přejděme k výsledkům. Vítězné Babišovo ANO získalo pouhých 16,1 % hlasů, přesně 244 501 hlasů. Předběhlo o necelé tři tisícovky hlasů TOP 09. Socialisté skončili až třetí s dvouprocentní ztrátou na vítěze. ODS zastavila propad, byť rozhodně nemá důvod k jásotu, 7,67 % hlasů jí přisoudilo až šestou příčku.

Z propadnuvších stran jsou některá jména a výsledky poměrně zajímavé. Například bývalá vládní strana v úřednické vládě SNK-ED získala jen 0,52 %, Bursíkův LES 0,49 %, Okamurův Úsvit 3,12 %, Paroubkův LEV 0,46 % a Bártovy a Johnovy VV 0,46 %, což představovalo necelých 7000 voličů.

Lidé vyjádřili svůj názor na evropský parlament, když volební účast byla velice nízká - 18,2 %. Na vítězství tak stačila pouhá necelá tři procenta lidí s volebním právem. Ještě nižší účast byla na sousedním Slovensku, kde k volbám dorazilo, tuším, jen 13 % voličů.

Volby v západních státech skončily výrazným posílením extrémistických uskupení a nacionalistů, například ve Francii zvítězila strana Le Penové. Je to výsledek toho, že nejen u nás, kde se hlasuje především nohama, ale i na západě Evropy roste nelibost se směřováním EU, která se snaží zasahovat do všech možných myslitelných i nemyslitelných oblastí denního života.

EU svými direktivami zasahuje do života lidí víc, než je zdrávo. Svým přehnaným ekologismem ruinuje hospodářský růst a činí evropské zboží méně konkurenceschopným. Touha po posílení bruselského centra naráží na to, že lidé-voliči si tuto centralizaci nepřejí. Chtějí si o svých záležitostech rozhodovat doma a ne jen čekat, až přijde nějaké nařízení z Bruselu, které nadto nereflektuje skutečnost.

EU se musí změnit. Musí se soustředit na hospodářskou spolupráci a nikoli na megalomanský projekt superstátu. Pokud to v Bruselu nepochopí, nacionalistické vášně stoupnou ještě víc a není daleko doba, kdy začnou lidé s extrémními názory vyhrávat i domácí volby.

Zvolili jsme jedenadvacet europoslanců. Ztratí se jako kapka v moři. Oproti Německu, které je zastoupeno bez jednoho rovnou stovkou poslanců, si nemůžeme dovolit předkládat a prosazovat nějaké své vlastní vize, a to ani za předpokladu, že by se všech jedenadvacet poslanců spojilo bez ohledu na stranickou příslušnost.

Problém nízké účasti není v tom, že by snad obyvatelstvo nesprávně pochopilo důležitost voleb do Evropského parlamentu, jak se nechal slyšet jeden náš významný politik, ale především v tom, že lidé naopak pochopili, že naše role v EU je bezvýznamná.

Pro nás jsou důležitější podzimní komunální a senátorské volby. Tam bude účast určitě vyšší. Především v komunálních volbách mohou lidé skutečně něco ovlivnit, tam si budou volit své starosty a radní, kteří jsou v přímém kontaktu se svými obcemi.