První odstavce článku věnuje útokům na svého koaličního partnera, lidoveckého předsedu Kalouska, za jeho opovážlivé tvrzení, že si premiér nenechal prezidentem odsouhlasit Ratha před tím, než jej navrhl na ministerský post. Na tuto kritiku pak navazuje téměř zuřivou obhajobou Ratha coby neposkvrněného a podle něj evidentně ideálního kandidáta na ministra.

Ve druhé části článku se Paroubek zabývá svým v poslední době čím dál oblíbenějším tématem, a to médii, tentokrát konkrétně průzkumy mínění občanů. Samozřejmě nejvíc se jej dotkne jakákoliv anketa (nikoliv výzkum "seriózní" agentury), jejíž výsledek vyzní v jeho neprospěch. Jaká opovážlivost! A tak si bere na mušku nejmenované noviny, které po CzechTeku vyvodily z jedné ankety pád jeho obliby, ačkoli to následný sociologický průzkum nepotvrdil, stejně jako se trefuje do Hospodářských novin a Mladé fronty Dnes, jejichž komentátoři si troufli vzít za bernou minci výsledky hlasování v nedělních pořadech Novy a Primy, což opět vyvrátil "bleskový" průzkum agentury STEM (nabízí se - samozřejmě zcela lichá - domněnka, že pan Hartl má na svém stole červený telefon pro jednosměrné hovory ze Strakovy akademie za účelem nařizování průzkumů mínění, a to včetně nadiktovaných výsledných čísel).

Protože je docela dobře možné, že diváci sledující televizní diskusní pořady skutečně nemají Paroubka příliš v lásce, ujišťuje nás pisatel, že v následující době bude výsledky telefonního hlasování okamžitě korigovat "renomovaná" společnost (inspirován Saturninovou Kanceláří pro uvádění románových příběhů na pravou míru nechá zřídit Agenturu pro uvádění průzkumů veřejného mínění na pravou míru). Premiér se očividně obává jakéhokoli negativního výsledku, který by se nedejbože mohl projevit v úbytku jeho potenciálních voličů (zdůrazněme, že se jedná doslova o JEHO voliče, zbytek strany za jeho zády je dnes vnímán jen jako jakási amorfní, šedivá masa bezvýznamných členů ČSSD).

Paroubkovu obsesi anketami a průzkumy veřejného mínění jenom podtrhuje jeho rozhovor s Alexandrem Kramerem v sobotním Právu. Soudruh premiér zde svou posedlost dává najevo nepokrytě a jeho rozhořčení nad výsledky anket, jež nevyzněly v jeho prospěch, je opravdové.

A tak po přečtení těchto Paroubkových výlevů napadá člověka zcela mimoděk hned několik otázek:

1) Je-li soudruh Paroubek natolik závislý na výsledcích anket a agenturních šetření, neměl by snad být umístěn do nejbližšího detoxikačního centra a jako narkoman následně přeložen do blázince?

2) Jsou výsledky na objednávku a narychlo provedených průzkumů skutečně natolik důvěryhodné, aby nám mohly být vydávány za průkazné a přesvědčivé?

3) Agenturní průzkumy nejsou nikterak levnou záležitostí. Budou-li i nadále prováděny minimálně každou neděli, jak nám slibuje soudruh Paroubek, aby napravily případný špatný dojem z televizní ankety, kdo je bude financovat? Bude-li je platit objednavatel, tedy Paroubek, z vlastní kapsy, budiž. Budou-li hrazeny z pokladny Lidového domu, je to věc partaje a Paroubkových soukmenovců. Zamýšlí-li je ale premiér financovat z účtu Úřadu vlády, věřme, že se kauzou začnou v brzké době zabývat vyšetřovatelé Policie ČR za součinnosti státního zastupitelství.

Dodatek: Jako postscriptum a lehce "off-topic" - Paroubkova abnormální publikační aktivita, která nezbytně musí kolidovat s jeho pracovním vytížením, vzbuzuje v poslední době nejen u odborníků, ale u každého přemýšlejícího člověka čím dál větší pochybnosti o Paroubkovi jako skutečném autorovi článků podepsaných jeho jménem. Paroubek bude samozřejmě tvrdit, že všechny své obsáhlé novinové příspěvky píše sám doma v pozdních večerních hodinách za svitu stolní lampy, ale v tom případě se nabízí jediné vysvětlení - soudruh premiér, stejně jako jeden z hrdinů poslední bondovky, trpí nespavostí a nedostatek spánku si vynahrazuje jen krátkým odpočinkem s nasazenou léčebnou helmou. Budiž nám varováním, že onen filmový hrdina byl nebezpečným zločincem a vrahem, usilujícím o nastolení vlády jednoho diktátora a jeho pochopů.