Telefonní hovory Mazánka a Kolibříka otřásají zemí. Zbytečně. Jsou to přece jen hovory za pouhých sedm měsíců v r. 2007, navíc vedené otevřeně, protože ke skutečně vážným a tajným hovorům používali "malýho" (šifrovací aparát). A co hovory v dalších letech, utajované i otevřené? A co takové hovory Topolánka a Dalíka? A Dalíka s jinými? A Kalouska a Hávy? A Haška s Tvrdíkem? A Řebíčka? A Romana? A... a... a….

Jsme svědky jen miliontiny toho, co se děje s našimi daněmi. Jsme svědky jen miliontiny z megakrádeží státního majetku. V čem podnikal Mazánek? Jaké podniky vedl? Co vyráběl, s čím obchodoval? Vydělával miliardy na předražených zakázkách, tunelech, cyklostezkách, obchvatech, nákupních centrech atd. Ze všeho se mu odváděl megadesátek. S požehnáním Kolibříka, s požehnáním ODS. Jakkoli se od něj dnes ODS odtahuje, vědělo se to všechno již dávno, příliš dávno, než aby ODS mohla nyní dělat překvapenou. Ostatně, dokud nám ODS (samozřejmě i ČSSD a další strany) jasně nedoloží, z čeho platily svoje volební megakampaně, musíme se domnívat, že také z našich daní a to mimo zákonem stanovený příspěvek. Asi má pravdu pan prezident, kdyby to všechno bylo nahrané, nemělo by se to pouštět, protože to poslouchání by nezničilo jen demokracii, ale pořádně by to zamávalo třeba s kardiaky. O slabých nervech ani nepíši. A kdo si to vezme na svědomí? Pokud tedy ještě nějaké odposlechy někde existují, mělo by se s nimi nakládat podle návodu proslulého experta na manželskou nevěru, MUDr. Plzáka: "Zatloukat, zatloukat, zatloukat."

Je to stejné jako s právnickou fakultou v Plzni. I tam se léta vědělo, že je snadné se tam dostat a ještě snadnější je i ji vystudovat. Jenomže jako nebylo v ČR právníka, aby to nevěděl, tak není u nás občana s výjimkou pana prezidenta, který by neslyšel, že strany a politici (jistě ne všichni) kradou. Už nemá cenu používat jiná slova. Oni nejsou lobbisté, to si jenom tak říkají, oni nejsou podnikatelé, to si jen tak dávají o sobě psát. Gross není úspěšný podnikatel s akciemi, nechal se jako politik korumpovat, stejně tak nejsou úspěšní podnikatelé Řebíček a Dalík. Jsou to také zloději. Doufejme, že se brzo sejdou jako jeden manšaft ve stejných teplákách při rozvičce na jednom dvorku jednoho komplexu budov nedaleko letiště Václava Havla. Když si na krádeže peněz založím eseróčko, nestanu se ještě obchodníkem. Jejich miliony – to jsou naše daně, to jsou finance, které všude v nemocnicích, ve školství, v sociálních službách atd. chybějí. Máme je uloženy u nich.

Za komunistů nebyla jen dvojí měna, ale i dvojí řeč. Dětem se vštěpovalo od dětství "co říkáme doma, nesmíte opakovat ve škole, co slyšíte ve škole, nám raději neříkejte, máme Lenina už plné zuby". Dnes v nich drtíme něco jiného. Vztek na to, že nám politici se svými kamarády mafiány ukradli stát. Že si zprivatizovali administrativu a některé soudce a státní zástupce. A také policii. A ta její nezprivatizovaná část se jich bojí, ačkoliv by to mělo být obráceně.

Pozornost je soustředěna na odposlechy, ale je třeba věnovat pozornost i detailům, které jsou natolik výmluvné, že napovídají, co dál. Škoda, že pan prezident, který rozhovory Kolibříka s Mazánkem nečetl a číst nebude, jak prohlásil – se nedozví, že vůbec nemluvili o Pražanech, o Praze, co s těmi miliardami pro Pražany a Prahu udělat, ale jen a jen co s nimi podniknou oni dva, jak posílí svoji moc a vliv, pardon a také mluvili o ledničce na víno pro manželku. Čí manželka ještě nemá specielní lednici na víno? Vsadím se, že ani paní prezidentová ji nemá! Kdyby u nás existoval takový Chicago Crime Committee, koho by vyhlásil za veřejného nepřítele státu č.1?

MUDr. Bém je uražen. On přece zákon neporušil. Je to možné. Pokud se ovšem nepůjde dál a nebude se zjišťovat, kolik si tento politik legálně vydělal a kolik nemovitostí, jachet, hodinek, aut - on a členové jeho rodiny nakoupili a kolik jeho cesty za Mrazíkem stály. Přesvědčení politiků, že je třeba dodržovat jen zákony, je fascinující. Etika, mravnost, slušnost, solidarita se slabými a nemocnými, občanská pospolitost, řád, křesťanské desatero – to přece nejsou zákony a ostatně - občanská společnost – to je jen tyranie Havlovců, kteří nemají ponětí o pravých hodnotách konzervatismu. Na předním místě jsou přece hodnoty - rodiny a milenky jsou až na prvním místě. Že prý je stud nad zákonem? Že co nezakazuje zákon, zakazuje stud? Takovým pitomostem se mohou jen smát. Oni se smějí i zákonům, vždyť jsou i legislativci. Co se nebude líbit Mazánkovi, to Kolibřík zruší. Oči nejsou jen na koukání, ale i na zavírání. Kdy už jsme to slyšeli? Když nám pan prezident vyprávěl o Maradonově faulu – rozhodčí jej přece neviděl! Jak mi napsal jeden čtenář, když citoval (a já jej parafrázuji) Molierova Lakomce: "Ať se mi smějí, ať mi nadávají, ať mě odposlouchávají, penízky své si počítám." Tisíckrát měl pravdu Václav Klaus, když řekl: "Myslím, že odposlechy jsou strašlivě nešťastná věc, která ničí naši demokracii." Stejnou pravdu, jakou měl i americký ministr války Henry L. Stimson (1867-1950), když ještě na počátku druhé světové války odmítl založení zpravodajské služby s odůvodněním, že "gentlemani nečtou cizí dopisy". A samozřejmě neposlouchají i odposlechy. Není to prostě košer. Amerika na jeho slepotu doplatila ukradenou atomovou bombou. Ne, odposlechy skutečně nečtěme, ale přečtěme si Wolkerovu pohádku "O milionáři, který ukradl slunce", možná, že ji panu prezidentovi v postýlce četla i jeho maminka. Milionář chtěl být nejbohatší, nejzářivější, nejzdravější – mít všechno, co nemají jiní lidé. Nakonec shořel jako papír.