Politická orientace hlavy státu není nezajímavá. Stejně tak je dobré znát její názory na konkrétní témata, jimiž žije společnost, ekonomickou reformou počínaje a euthanasií konče. Pro výkon funkce je to však vedlejší.
Prezident je sice špičkou exekutivy, leč jeho postavení prakticky neumožňuje realizovat vlastní politické představy. Pravolevý střet se vede o parlamentní křesla a možnost sestavit vládu. V něm mají své místo jak ideje, tak ideologie. Od prezidenta se pak zejména očekává, že bude vůli vládní většiny respektovat a veřejnou správu České republiky důstojně a odpovědně zastřešovat.
Ve výčtu prezidentských pravomocích samozřejmě najdeme ty, v nichž může uplatnit svoji hodnotovou škálu a politické preference: když navrhuje ústavní soudce, jmenuje členy Bankovní rady ČNB, podepisuje či vetuje zákony, případně jedná o zformování kabinetu. Ovšem i v těchto okamžicích lze sledovat cosi důležitějšího než inklinaci hradního pána k levici nebo pravici: ústavní korektnost, tendenci nezneužívat své kompetence či nezmocňovat se nenápadně čerstvých.
Schopnost zacházet se svými pravomocemi obhajitelně, vypočitatelně, ale především „ústavně korektně“, bez nadržování té či oné partaji, je to stěžejní, co by mělo být na prezidentských adeptech testováno.
Jak se Klaus či Švejnar zachovají, když budou hledat předsedu nové vlády? Budou opakovaně pověřovat jejím sestavením jediného lídra jediné strany, nebo dají šanci i dalším v pořadí? Budou konzultovat složení klíčového finančního orgánu, jakým Bankovní rada ČNB je, s odborným a politickým spektrem, nebo vsadí jen na své koně? Při výjezdech do ciziny budou zastávat oficiální stanovisko právoplatné vlády s důvěrou Sněmovny, anebo svými osobními extrémními postoji (dejme tomu ke klimatickým změnám) budou hatit záměry ČR, například snahu stát se stálým členem Rady bezpečnosti OSN?
Prezident by též měl být vyrovnaný, s nadhledem, nikoli nervák, kterého rozhodí i taková hloupost, jako že není pochválen na brífinku po setkání se zelenými poslanci.
Pohled do minulosti znevýhodňuje Václava Klause. Aktivismus u něj převážil nad aktivitou a čestného předsedu ODS v sobě taktéž nezapřel. Jan Švejnar možná vystupuje nudně, suchopárně, nicméně příslib dodržovat pravidla psaná i neformální od muže léta vstřebávajícího západní politickou kulturu působí věrohodně. Hlavně s ním ale Češi, Moravané a Slezané dosud nestihli učinit špatnou zkušenost.
Právo 4.2.2008