Dovolím si nabídnout pár zajímavých argumentů z obou stran sporu. Nejprve pro ty, které David Rath pobouřil, přesná citace z jeho sobotního rozhovoru pro Lidové noviny, v němž coby laik obhajoval ekonomické recepty sociální demokracie: „Musíme nastartovat spotřebu! Co dělal Karel IV. za krize? Stavěl hladovou zeď, aby lidem dal práci a ti se mohli najíst! Co dělali američtí prezidenti? Prudce zvedli důchody a dávky v nezaměstnanosti, aby lidi ekonomiku roztočili! A tohle je ze stejné kuchyně. Jak chcete roztočit ekonomiku, když lidem nedáte peníze?“ V reakci na pochyby redaktory Kalenské pak podtrhl logiku podobného přístupu – zvýšit lidem příjmy, dotlačit je, aby začali utrácet. A neopatrně dodal: „Jak řešil krizi Adolf Hitler? Vy se smějete, ale to jsou vážné věci. Hitler řešil krizi tak, že začal zbrojit, čímž dal lidem práci a nastartoval ekonomiku! On s tím vyhrál volby! Pak to tedy vyústilo ve válku.“

Tolik pár citátů Davida Ratha. Patrně se shodneme, že politik má citlivě volit slovník. Je v jeho zájmu neocitnout se v negativních souvislostech. David Rath mohl uvést i jiný příklad. Vždyť historik Jakub Rákosník v Lidovkách připomněl, že v Československu mělo zbrojení po roce 1935 zcela totožný hospodářský efekt. Bohužel hlasitěji než historici se začali ozývat Rathovi političtí oponenti. První místopředseda Občanské demokratické strany David Vodrážka se rozhodl zviditelnit přirovnáním sociální demokracie k NSDAP a v souvislosti s jejím vedením zmínil dvojici Hitler-Geobbels. Ministr vnitra Ivan Langer rovnou vyzval ke konání mimořádné schůze Sněmovny, na níž by měl být Rath zbaven svých funkcí.

Jistého zastání se naopak sociálně demokratický provokatér dočkal od komentátora Lidových novin Františka Šulce, který Ratha nepodezřívá, že chce zahájit ve Středočeském kraji zbrojní výrobu, financovat budování strategických dálnic pro potřeby rychlého přesunu jednotek SA a že sympatizuje s Hitlerovými postupy. František Šulc si správně povšiml absurdního stavu, kdy je jméno považováno za tabu. „Pokud jsme dospěli do tohoto stadia, je to s námi špatné. V případě Adolfa Hitlera to nelze posuzovat jinak než jako vyjádření strachu ze zla v nás samých. Ale jméno, slovo, není zlo. Zlem je pouze čin, což by mělo být jediné měřítko,“ napsal František Šulc.

David Rath zkrátka zmínil v rámci politické diskuse historický fakt, který by patrně každému jinému prošel. Anebo tomu je jinak? Připusťme, že ani sympatizanti levice si neberou servítky, zazní-li z pravicového tábora nějaká paralela s nacistickým režimem. Své si užili Mirek Topolánek, Marek Dalík, Ivan Langer i Petr Bendl. Kdo z nich právem a kdo neprávem? Kdo si bral buransky do úst nacistická sousloví, kdo hloupě vtipkoval a kdo pouze do současnosti transformoval dějinná fakta? Na milost nebyl vzat nikdo. Dnes to tedy na oplátku schytává Rath, byť si leckdo může myslet, že je to právě on, kdo se ničím neprovinil. Nepřipouští ale samotný středočeský hejtman díl své viny, když se vymlouvá na dezinterpretaci redakcí novin a připomíná tragický osud svých příbuzných v době okupace? Možná by měl spíš svá slova opakovat a v plné míře za nimi stát.

Zdánlivě odbočím. Možná jste si také všimli, jak se v novém roce roztrhl pytel s omluvami. Mirek Topolánek se omluvil Jiřímu Paroubkovi za nešťastné výroky Ivana Langera na pozadí sporu o afghánskou vojenskou misi. Česká televize se omluvila prezidentu Klausovi za to, že natočila a pak odvysílala jeho rozcvičku před novoročním projevem. Senátor Dryml procedil skrze zaťaté zuby omluvu za svoji mediální kličkovanou v kauze sběru informací na svoji stranickou kolegyni Orgoníkovou. Poslední várka omluv souvisí s Entropou Davida Černého, která z posvěcení české vlády visí v Bruselu a dotýká se řady spojenců v Evropské unii. Rty drmolí omluvy, ale oči posměšně dodávají: A stejně jsme vám to nandali! A příště nandáme zas! Cena omluv, cena slov, klesla tuze nízko.

Ani v přiživované pseudoaféře Davida Ratha nejsou řešením omluvy. Jistě, logika politického zápasu je krutá a nelítostná a bojovníky v něm jsou, jak jsme již zmínili úvodem, nejen politici, ale i žurnalisté a všemožní mediální lobbisté. Rukavičky jdou stranou a jako zbraň se používá cokoliv.

Odpovědní politici a odpovědná média se však více než náznakům a peprným větným spojením věnují podstatě problémů. V daném případě tomu, jakou roli může sehrát stát – a je jedno, zda demokratický či totalitní – při odstraňování příčin a následků hospodářské krize. Alternativní přístup, tedy umísťování pobuřujících jmen a slov na černou listinu či rovnou jejich zakazování zákonem, je slepou cestou do politické nicotnosti a směšnosti.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6