Strach z opozice je větší než strach z Babiše

Ochota ČSSD uzavřít koaliční smlouvu s hnutím ANO je přímo úměrná strachu z toho, že by ČSSD ztratila vliv na státní správu. Tohoto strachu však může být zbavena tím, že se stane nevolitelnou.

Jan Hamáček získal od svých spolustraníků na etapovém sjezdu ČSSD mandát k vyjednávání o vládě s hnutím ANO. Sjezd sice označil trestní stíhání Andreje Babiše za „zásadní problém“, současně však dal novému předsedovi i místopředsedovi Janu Hamáčkovi a Jiřímu Zimolovi mandát k zahájení jednání a možné koaliční vládě. Po krátké peripetii s tím, že s Babišem to prostě nepůjde, se nakonec Zimola i Hamáček vrátili k jednacímu stolu a dohodli výměnu pěti ministerstev včetně vnitra za toleranci Andreje Babiše včele budoucí koaliční vlády.

Návrh koaliční dohody byl schválen celostátním výborem ANO a všemi poslanci za hnutí ANO. Poté byl schválen i předsednictvem ČSSD s tím, že o návrhu dohody bude rozhodovat členská základna ČSSD v referendu a v polovině června bude oznámen výsledek referenda. Opozice proti uzavření koalice s hnutím ANO ze strany senátorů trvá a proti koalici vystupují i někteří poslanci. Hamáček a Zimola budou muset vyvinout maximální úsilí k tomu, aby se jim podařilo přesvědčit své spolustraníky ke schválení koalice. ČSSD tak podstupuje „riziko“ referenda podobně jako německá sociální demokracie. Očekávám, že se Hamáčkovi se Zimolou podaří dohodu s ANO v členské základně prosadit.

Hamáček na ČT24 čelil tomu, že změnil svůj názor na účast Babiše ve vládě, kterou pár dní po oznámení výsledků voleb odmítal. Změna v postoji k účasti Babiše ve vládě prý vznikla jako reakce na neústupnost ANO v této otázce a proto, aby v Česku vznikla vláda s důvěrou. ČSSD proto přistoupila na účast Babiše ve vládě a dojednala pro ní přijatelné programové podmínky i způsoby fungování koalice.

Jediným programovým ústupkem ANO se v koaliční smlouvě stalo schválení zrušení karenční doby, všechny další návrhy programu vlády navazují či jsou stejné jako v prohlášení současné menšinové vlády hnutí ANO. S minimálním zjednodušením lze konstatovat, že jediným skutečně hmatatelným výsledkem vstupu ČSSD do koalice s hnutím ANO je právě zrušení karenční doby. Daňové zatížení by mělo zůstat více méně shodné se současným stavem, některé potraviny jako pivo by mohly být přeřazeny do nižší daňové sazby.

Menšinová vláda ANO a ČSSD by se měla opírat o podporu KSČM. Komunisté chtějí mít především kontrolu nad tím jak vláda plní ty body svého programu, které jsou právě pro komunisty důležité. Právě podpora od KSČM znamená, že menšinová vláda ANO a ČSSD tolerovaná komunisty bude svým zaměřením nejlevicovější vládou Česka od roku 1993. Pravice, která vzešla z voleb do poslanecké sněmovny ještě více fragmentována, jednání s ANO vzdala. Formálně kvůli trestnímu stíhání Andreje Babiše, nicméně zejména ODS evidentně sází na to, že jí opoziční role posílí. Podle několika průzkumů skutečně mírně posiluje, ale dle mého názoru je posílení o dvě, tři procenta nedostatečné. Další středopravicové strany také ustrnuly v rétorice u trestně stíhaného premiéra, navíc jim průzkumy přisuzují preference kolem pěti procent, což je magická hranice bytí či nebytí v celostátní politice.

ČSSD se nepodařilo dosáhnout odvolání zástupců SPD z pozic ve sněmovně. V návrhu koaliční smlouvy je pouze dohoda o tom, že se po určité době mohou pozice ve sněmovně převolit. K tomu ale určitě v blízké době nedojde. Vzhledem k tom, že nás na podzim čekají opět volby, tentokrát do obecních zastupitelstev a třetiny senátu, lze právě výsledky voleb považovat za první faktický test síly koaličních stran a pokud se postavení zejména ČSSD nějakým zázrakem nezlepší, nic podstatného nelze očekávat. Sociální demokracie se naopak musí obávat toho, že může utrpět další významné ztráty v senátu a její vliv se ještě sníží. Domnívám se, že aktivity senátorů za ČSSD proti vstupu jejich strany do vlády s ANO jsou motivovány právě obavami o jejich opětovné zvolení.

Celkově však lze jen stručně konstatovat - ČSSD se rozhodla raději riskovat tím, že zůstane u vládní moci i za cenu ztráty senátorských mandátů, než přejít do role opozice a smířit se se ztrátou vlivu na státní správu. Pobyt v opozici by jí mohl možná pomoci uhájit více senátorských křesel, ale touto cestou její současné Hamáčkovo a Zimolovo vedení jít nechce. Ochotu ČSSD podepsat koaliční smlouvu s Babišem chápu navíc jako přiznání toho, že Babišovo trestní stíhání je politicky zabarvené (vždyť vnitro patřilo a bude patřit ČSSD) a že vedení ČSSD ani neočekává, že Babiš bude „prvoinstančně odsouzen“. O tom svědčí i zastavení trestního stíhání Jaroslava Faltýnka rozhodnutím státního zástupce. Je tak otázkou, zda voliči ČSSD toto všechno obrazně i fakticky snesou.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz