Kauza VKml: Vedení ODS začíná připomínat domovní důvěrnici z padesátých let. Politická korektnost a kádrování dostávají přednost před pravicovým programem. Strana přestává být nejmenším zlem pro pravicového voliče.

Úpadek ODS začíná nabírat na obrátkách. Jedna špatná zpráva překonává druhou. Po nedávném přestavění kandidátky pro volby do Evropského parlamentu následuje další studená sprcha. Poslanecký klub ODS se kvůli nadsazenému příměru použitému při parlamentní rozpravě distancoval od Václava Klause ml. a vyzval ho k odchodu z poslaneckého klubu ODS.

Přirovnání situace vnitrostátního parlamentu při transpozici směrnic EU, respektive při provádění unijního práva, k situaci židovského výboru, který rozhoduje koho zařadit do transportu, je přehnané a ne úplně trefné – asi tak jako když někdo používá zkratku Waterloo nebo Stalingrad (mimochodem vzpomínáte ještě na předčasně se radující titulek Stalingrad opoziční smlouvy?). Samozřejmě v našem případě nejde o otázky života a smrti a lze též namítnout, že jsme do Unie vstoupili dobrovolně, můžeme z ní vystoupit, a že parlament se setkává s akty EU, na jejichž projednávání se Česká republika v Radě EU podílela, a většinou pro ně i hlasovala.

Nadnesenost slov VKml nic nemění na oprávněnosti jeho povzdechu nad tristní a nedůstojnou situací vnitrostátních zákonodárců, kteří skutečně v záplavě unijní legislativy jen „zvedají ruku jako ovce“. Rozsáhlé a nejasně ohraničené pravomoci EU ve spojení s převažujícím hlasováním kvalifikovanou většinou v Radě (kdy je členský stát namísto suveréna v pozici menšinového akcionáře a kdy může být rozhodnuto takříkajíc „o nás bez nás“), expanzivním zápalem institucí a nedostatečnými kontrolními mechanismy mají za následek, že činnost Unie se neustále rozpíná a její regulace metastázuje do nejrůznějších oblastí lidského života, a to bez nejmenšího ohledu na to, zda v dané věci řeší skutečné problémy s přeshraničním významem, které by nemohly být ošetřeny na úrovni členských států.

Kritika toho, že Unie získala příliš mnoho pravomocí, že jsou rozhodovací procesy nadměrně založeny na většinovém hlasování namísto jednomyslnosti, a že Unie tyto pravomoci nadužívá, je naprosto legitimní a odůvodněná. Právě tato situace by nás měla znepokojovat a pobuřovat, ne to či ono přibarvené vyjádření tohoto problému.

Reakce vedení ODS je příznačná: veškerou svou energii (odsudek) soustředí na řečníka a jím zvolenou ostrou formu, ne na jím oprávněně kritizované jevy. Co to o ODS vypovídá? Že na první místo staví politickou korektnost, zatímco pravicový program, do kterého patří obhajoba národního státu a svobody slova, staví na druhou kolej.

Politická korektnost a zapšklost se ostatně u čelných představitelů strany projevuje už dávno. Vzpomeňme, s jakou se potázal vtipálek René Franěk, když se na Facebooku dotknul neortodoxní nevěsty britského prince Harryho, Meghan Markleové. Předsedu Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka zase volali k rezignaci za hru na kytaru a zpěv na předsednickém pultíku ve sněmovním sále. Začíná to připomínat přístup domovní důvěrnice z padesátých let.

V úvodním článku série k občanským demokratům jsem před rokem napsal: ODS je dnes ideově dezorientovaná strana, která se ocitla mimo politický časoprostor v jakémsi ideovém autu. Bojuje se stíny minulosti a s falešnými strašáky, není schopná rozeznat skutečná nebezpečí a pojmenovat skutečné nepřátele, věnuje se náhražkovým tématům, uzavírá zvláštní spojenectví se subjekty programově vzdálenějšími proti subjektům programově bližším, vede žabomyší půtky ve Sněmovně, filosofuje o vysokých tématech a při tom všem má ze sebe dobrý pocit.

Podobně Miroslav Macek ODS včera vzkázal: „Vzpamatujte se, dokud je čas, pokud vám ovšem nejde jen o to mít svých deset dvanáct procent a rochnit si za potlesku levicových pisálků v opozici!“

Je otázka, zda čas ještě je. Jestliže jsem dlouho měl pocit, že ODS je pro pravicového nejmenším zlem, po této poslední erupci marnosti mám o tom velké pochybnosti a minimálně pro nadcházející volby si v tomto přístupu dávám přestávku.

Václav Klaus (st.) dnes prohlásil: „Tito lidé nemají s původní ODS nic společného. S jejími ideály se rozešli už dávno, nebo je nikdy nesdíleli. Charakterizuje je nadbíhání politické korektnosti a pravdě a lásce. Jejich cesta k politické bezvýznamnosti je zcela přímočará. Dříve či později musí vzniknout nová, skutečně pravicová strana. Dlouho jsme mnozí sázeli na ODS. Teď už snad každý ví, že to není možné.“

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem