Zatímco leitmotivem Zaorálka je dokázat, jak prospěšnou věc socialisté udělali tím, když v polovině českého předsednictví položili vládu, Pehe je evidentně uhranut vytvořením nové frakce v Evropském parlamentu, v níž dominují britští konzervativci, polská strana Právo a spravedlnost a ODS. Pehe spekuluje o tom, že založení této „euroskeptické frakce“ povede k odlivu voličů ODS k „proevropské“ TOP 09. Panu Pehe bych rád připomenul, že o úmyslu založit novou frakci s britskými konzervativci ODS informovala své voliče před volbami. Z volebních výsledků je zřejmé, že tento záměr voličům přinejmenším nevadil.

To Zaorálek ve svém blogu opět straší tím, že se ODS chystá EU rozbíjet. Jeho článek je plný lží. Za všechny stačí jmenovat hned tuto: Z hlediska této „bořičské“ strategie je teprve pochopitelné české předsednictví v režii ODS. Celé předsednictví bylo založeno na nekomunikaci s druhými a neochotě se identifikovat s hlavními evropskými tématy. Tato evidentní nepravda je důvodem k odmítnutí celé Zaorálkovy argumentace. České předsednictví nejenže nabídlo klíčová témata jako třeba energetickou bezpečnost, ale významně přispělo k vyřešení plynové krize na počátku letošního roku.

Jiná věc je, jaká „hlavní evropská témata“ má Zaorálek na mysli. Podle zřetelné aktivity ČSSD, která svou zahraniční politiku bez jakékoli pochybnosti směřuje na Východ (ať ruský, nebo čínský), by se EU měla zříci vazby na USA a stát se volným hráčem na světovém kolbišti, který bude lavírovat mezi mocnostmi.

Připomeňme ještě, že české předsednictví bylo na počátku kromě plynové krize konfrontováno s válkou v Gaze. I tento konflikt se přispěním české diplomacie ve vedení EU podařilo utlumit. Je navíc nutné zdůraznit, že české předsednictví plně podporovalo hodnocení Hamásu jako teroristické organizace. Ne tak ČSSD. Předseda PS Vlček při vedení návštěvy delegace EU byl naopak přichycen, jak jeho „zahraničně-političtí poradci“ Kavan a Laštůvka se zástupci Hamásu jednali. V uplynulém týdnu byl Paroubek opět v Rusku, aby tak potvrdil zřetelný příklon ČSSD k zájmům ruské zahraniční politiky.

Je tedy zjevné, že ČSSD by po případném volebním vítězství v předčasných volbách usilovala o zcela „novátorskou“ zahraniční politiku. Svým příklonem k Rusku a velmi vlažným postojem k teroristům na Blízkém východě by ČSSD naopak výrazně stávající politiku EU deformovala. Zdá se, že česká veřejnost procitá z „třicetikorunového“ snu. Rozhazovačnost ČSSD a její náklonnost řešit problémy tím, že se popře jejich existence, už tolik nezabírá. Ostatně výsledek nedávných evropských voleb dopadl pro socialisty vesměs nevalně. I přes probíhající ekonomickou recesi evropští voliči socialistickému způsobu „řešení“ krize neuvěřili.