Česko by se mělo vrátit k nepřímé volbě prezidenta. Nebyl to ideál, ale dnešní model je horší

Na rozdíl od mnohých politiků a spoluobčanů jsem nikdy nesdílel jejich nadšení pro přímou volbu prezidenta. Ba naopak, v několika článcích, i v tomto listu, jsem před ní silně varoval. Nechci říkat -máme, co jsme chtěli, já (a nejen já) jsem vám to říkal, ale dnešní vládní krize je mj. produktem i zmíněné přímé volby. A vlastně již nejde jen o krizi vládní, ale jak vyjádřil trefně Karel Steigerwald (Krize státu, MfD 18. 7.) - "... máme hlubokou krizi demokratického systému, která zhnusenou veřejnost už ani moc nezajímá, což je velmi riskantní".

Ze systémového hlediska nutno konstatovat, že přímá volba odpovídá prezidentskému systému. V naší ústavně-právní struktuře působí naprosto cizorodě. Upamatujme se, že po celé dějiny naší novodobé demokracie byl a je český stát parlamentní, a nikoliv prezidentskou republikou. Český kočkopes - přímá volba plodící silného prezidenta, avšak s formálně relativně malými kompetencemi - nemá, myslím, v civilizovaném světě obdoby. A hlavně je to semeniště zbytečných problémů, což vidíme v posledních týdnech. To je jasné každému serioznímu a přemýšlivějšímu čtenáři. Proboha, proč poslanci a senátoři, když upravovali naši normu norem - tedy ústavu, to tehdy udělali takto polovičatě? Senát PČR jako pojistka smysluplných norem, zde nevídaně selhal. Anglický právník by řekl - nelze mít teplou zmrzlinu.

Připomeňme, že proti přímé volbě v prosinci 2011 hlasovali jen tři poslanci ODS - Rádl, Bauer a Plachý, jejich odvaha postavit se mainstreamu by neměla zůstat zapomenuta.

České politické krize si povšiml, dokonce opakovaně, už i zahraniční tisk, například Neue Zürcher Zeitung trefně napsal, že "prezident Zeman usiluje rozšířit sféru svého vlivu mimo oficiální rámec jeho kompetencí". To je velice výstižné, a proč k tomu dochází? Inmedia res: Díky institutu přímé volby prezidenta! Miliony hlasů z přímé volby Zemanovi dodaly neuvěřitelné energie do plachet jeho pověstného nafukovacího člunu Vysočina.

Nenechme se vláčet populisty

Podtrženo a sečteno - vraťme se k původní podobě volby prezidenta. K volbě nepřímé! Tedy k takové, kterou jsme v ČR měli v právním řádu až do prvního října 2012, dokdy byla hlava státu volena nepřímo parlamentem na společné schůzi obou jeho komor. K systému sice ne ideálnímu (tahanice kolem volby Václava Klause nejsou zapomenuty), nicméně mnohem lepšímu, než je ten dnešní! Nenechme se dále vláčet populisty a jejich iracionálními snahami. A aby toho nebylo málo, mnozí již uvažují o přímé volbě starostů a hejtmanů, což pokud nedojde k promyšlené a komplexní změně obecního (resp. krajského) zřízení, povede k dalším zbytečným zmatkům.

Pořád platí - cesta do pekel je dlážděna těmi nejlepšími úmysly, dámy a pánové.

Jak jsme naznačili výše, prezident nadopovaný přímou volbou (viz například poslanec Vít Bárta 17. 7. ve sněmovně: "... přímá demokracie a přímo (!) zvolený prezident jsou autoritou nejsilnější") činí hraniční kousky - viz pověření Jiřího Rusnoka.

Politologové a ústavní právníci se s neutuchající vervou přou, zda prezident smí pověřit sestavením vlády de facto kohokoliv. Tedy i osobu bez relevantní stojedničkové podpory v Poslanecké sněmovně? Co právník a politik, to jiný názor. Nevidím situaci tak zcela kriticky jako Karel Schwarzenberg a jeho tým (přirovnání k Německu v roce 1933), nicméně bych zde rád poukázal na jeden opomíjený aspekt. Česká ústava - v souladu s léty odzkoušenou teorií brzd a rovnovah - v sobě zakotvuje povinnost kontrasignace určitých kroků prezidenta premiérem, jinak jsou neplatné. To se týká například abolice, amnestie, vyhlašování voleb do Poslanecké sněmovny a do Senátu, jmenování generálů a soudců a řady dalších věcí.

Pokud prezident může jmenovat premiérem víceméně svého vazala - bez vazby na sněmovnu - plní pak kontrasignace zamýšlenou funkci pojistky?

Myslel to tak ústavodárce? Myslím, že nikoliv. Navíc za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda, nikoliv prezident!

Nepochybně existují případy, kdy se jmenovaný vzepře svému původnímu zdroji jmenování - vzpomeňme kupříkladu na emancipující se ústavní soudce kdysi navržené Václavem Klausem (tzv. syndrom Kavárny Slavia, dle brněnského podniku, kde se údajně schází někteří ústavní soudci a jehož zahrádka si též zahrála v legendárním filmu Dědictví s Bolkem Polívkou), nicméně na to se nemožno systémově spoléhat.

Autor je právník a publicista

LN, 24.7.2013