Je to jako špatný vtip. Představte si, že by třeba mladoboleslavská Škodovka představila nový roomster s tím, že vůz má špatné závěsy kol, brzdové destičky nesplňují základní předpisy bezpečnosti a že se nehodí do deště. Výrobce nemůže zaručit, že budou fungovat stěrače, nejsou do nich ty správné gumičky, protože nový předpis se teprve připravuje. A že má nový model řadu dalších nedostatků, ale jeho vstup na trh už prostě nelze odložit. Nové moderní auto jsme slíbili a o možnosti, že by lidé přece jen ještě nějaký čas jezdili v těch starých, se nebudeme vůbec bavit.

V novém zákoníku práce je prokazatelně nejméně osmdesát věcných chyb, čtrnáct ustanovení zřejmě v rozporu s ústavou anebo listinou lidských práv a svobod, některé prováděcí předpisy se teprve dokončují. Přesto v České republice není síla, která by tento nekvalitní zákon smetla ze stolu. A bohužel ani vůle k tomu, aby se ještě před tím, než bude závazný pro miliony zaměstnanců a desetitisíce zaměstnavatelů, opravily alespoň ty nejhorší nedostatky. Uplatnění této normy se už dávno stalo věcí prestiže některých politických stran.

Necelé tři týdny před rozhodujícím datem už nemá smysl rozebírat, kdo a proč zavinil, že se tak stalo. Ani filosofovat o tom, jestli je tato norma skutečně moderní a naplnila záměr, s nímž měla vzniknout – totiž princip větší smluvní volnosti, vytvoření pružnějšího trhu práce. Zaměstnavatelé jsou přesvědčení, že nikoli. Odbory a levicové strany naopak tvrdí, že ano. Z tohoto pohledu je to možná zajímavý tip - námět pro seminární nebo vědeckou práci. Jenže kvůli tomu se snad zákoník práce nepřipravoval.

Žádný podnik ani podnikatel by neplýtval prostředky na implementaci vadného systému. Při zodpovědném podnikání se nová verze instaluje tehdy, když je lepší než ta původní. Odborníci, kteří se zabývají pracovním právem, jsou zajedno. Nová úprava zákoníku je horší - nejen z pohledu zaměstnavatelů, ale i pro zaměstnance.

Levicové strany, konkrétně ČSSD a KSČM, ji společně prohlasovaly a teď společně brání jejímu odložení. Není důležité, zda tak jednají na pokyn odborů nebo z důvodu stranické discipliny. Neustoupí, přestože jak jejich exministr Škromach, tak i odboroví předáci jsou při uzavřených jednáních ochotní připustit, že v zákoně chyby jsou.

Politickou zodpovědnost si nepřipouštějí, tvrdošíjně odmítají diskusi i kompromisy. V polovině listopadu odboroví předáci odmítli na jednání tripartity dohodu, s níž přišel ministr Nečas, přestože jim šla vyloženě na ruku. Vláda chtěla čas na opravu chyb výměnou za to, že nebude otevírat politicky citlivé body zákoníku. Tedy ty, které jsou citlivé z pohledu odborů. Konkrétně, že nesáhne na zvýšené pravomoci odborových centrál a že tak neohrozí rostoucí vliv odborů v podnicích.

Odboráři si vzali čas na rozmyšlenou – asi deset minut – a poté návrh dohody odmítli. Oficiálně kvůli obavám, že vláda chce zákoník zrušit. Příslib, že se nic takového nechystá, a dohoda, že v mezidobí bude platit dosavadní zákoník, byly rovněž součástí vládního návrhu. Stejně jako ujištění, že ministerstvo práce a sociálních věcí již začalo připravovat novelu.

Obstrukce pokračovaly v poslanecké sněmovně. Politici KSČM a ČSSD jednohlasně odmítli zařadit návrh na odložení zákoníku na pořad jednání minulé schůze. Důvod byl ryze procesní – na schůzi nejsou všichni poslanci, nelze tedy hlasovat o tak závažném kroku. Připomínám, že se hlasovalo pouze o zařazení tohoto bodu na pořad jednání!

Na další, mimořádné, schůzi svolané právě pro odložení zákoníku práce pak levice odmítla zkrácené projednání zákoníku. Takže další obstrukce, ale i čas pro případný ústupek. ČSSD má ve vyjednávání o vládě v ruce jeden další, i když malý trumf. Sněmovna nemusí dodržet maximální lhůtu projednávání ve výborech. Takže kdyby poslanci jen trochu chtěli, může se odložení zákoníku schválit ještě do Vánoc.

Zaměstnavatelé teprve nyní objevují, jak jim nový zákoník komplikuje život. Zvýší jim náklady, staví je do neřešitelných situací. V dopravě, ve zdravotnictví, bezpečnostních službách, ale i ve školách jim ukládá povinnosti, které nejsou schopní ani po technické stránce od 1. ledna splnit. Stát – a v tomto případě hlavně zákonodárci v poslanecké sněmovně - tak na ně přenášejí trestněprávní zodpovědnost, sami přitom za špatný zákon žádnou zodpovědnost nenesou.

Chyby nového zákoníku jsou podle odborářských špiček a politiků ČSSD a KSČM sporné a pokud se objeví, můžou se odstranit „za chodu“. Takže dopustíme, aby se nový zákoník stal pokusem pro pět milionů lidí, kteří ho ověří na vlastní kůži. Až narazí na problémy, nechť žádají o pomoc příslušné levicové poslance, případně odborové předáky. Proč by neměli chtít, ať jim vyloží nesrozumitelné pasáže zákoníku, případně zaplatí právní pomoc.

(V kratší verzi uveřejněno v HN, 14.12.2006)

generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy ČR