Tři měsíce od voleb Česká republika stále nemá vládu s podporou v Poslanecké sněmovně. Příčin je jistě více. Kromě patové volby sta pravo-středových poslanců na sto levicových, je tu další fenomén - Jiří Paroubek s ambicemi vládnout do nekonečna a s nevůlí ke státnickým řešením. Současně již několik týdnů probíhá bouřlivá veřejná debata o možnosti umístění základen USA na českém území. Co mají obě debaty společného? Na první pohled nic, ve skutečnosti však mnoho.

Diskuse o umístění základen v rámci amerického protiraketového obranného deštníku probíhá mezi vládami České republiky a administrativou Spojených států amerických již delší čas. Nikdy nebyla pozice České republiky pod vládami sociálních demokratů předem zamítavá, ale diskuse o konečném rozhodnutí je jistě před námi zejména proto, že stále chybí řada věcných údajů. O jakou základnu by se jednalo, má o ni USA vůbec zájem, byla by pod suverenitou ČR nebo USA? Tyto otázky byly a jsou stále ve vzduchu a čeká nás jejich zodpovězení.

Otázka amerických základen na českém území je jistě také tématem citlivým. Rozhodnutí o umístění základen na území ČR je strategickým rozhodnutím s velkými dopady na zahraničně-bezpečnostní zájmy ČR, vyžaduje odpovědné státnické zvažování a je také tématem, pro které nikdy není možné počítat s masovou podporou veřejného mínění.

Právě povaha tohoto rozhodování jako státnického a strategického je klíčová. Pro objektivitu musím říct, že postoje předsedy Paroubka posledních dnů nejsou průvodním jevem celého vládnutí sociální demokracie, alespoň ve strategických otázkách zahraničně-politických zájmů ČR. Ještě za Vladimíra Špidly, ať si o něm myslíme cokoliv, by takové zahraničně-politické diletantství nebylo možné. Vladimír Špidla, přes existenci silné vnitřní pacifistické opozice uvnitř sociální demokracie, prosazoval strategické zájmy České republiky v Iráku a Afghánistánu. Byl také bez ohledu na vnitřní půdky důsledně podporován opozicí ze strany ODS. V některých chvílích je prostě třeba zahodit vnitřní šarvátky a dbát o prestiž své země v zahraničí a o její dlouhodobé strategické zájmy.

Dnes je však v sociální demokracii vše jinak. A proto, že dnešní sociální demokracie je Jiří Paroubek, je třeba zkoumat fenomén jejího předsedy. Za normální situace bychom jen nevěřícně kroutili hlavou, že předseda vlády přijde několik dní před svou rezignací sdělit americkým spojencům, že ČSSD základny USA na území ČR nepodpoří, aniž by měl jakékoli bližší informace. Co však lze čekat od člověka, který vymění kandidáty zvolené ve vnitrostranických primárních volbách do Senátu na základě průzkumu veřejného mínění? Jiří Paroubek se takto rozhoduje vždy: podle průzkumů veřejné popularity tématu, podle volebních preferencí, podle efektivity nástrojů vedoucích k moci. Státník však musí občas přijmout i rozhodnutí, za která jej nikdo nechválí, ale jsou ku prospěchu jeho země. Premiér Topolánek se vyjádřil přesně: Jiří Paroubek uznává kupecké počty a bližší je mu logika koňského handlíře nežli státníka. To byl problém i při vyjednávání o sestavení stabilní vlády pro Českou republiku. Bohužel poslední nestátnická gesta jsou nebezpečným hazardováním s mezinárodní prestiží České republiky. Od člověka z koňského trhu však nic lepšího nemůžeme čekat.

poslanec za ODS