Bylo jich pět. Náš Mirek měl strach, že druhý Mirek to potáhne jen s Jirkou, a tak se s Jirkou sešel sám. Jenže se tam objevil Vojta. Ale naši kluci Mirkovi jasně řekli, že Vojta u toho prostě nebude, protože kluci z jeho party provedli našim i jiným lidem nepěkné věci, a navíc se nám za to neomluvili. A tak jsme si slíbili, že se s Vojtou prostě kámošit nebudeme. Tečka.

Tímto trochu zjednodušeným příkladem chci reagovat na domněnky, které se objevily v článku Lidovcům vadí jejich slib (LN, 11.11.). V článku se naznačuje, že některým (podtrhuji slovo „některým“) členům KDU-ČSL vadí usnesení zakazující spolupráci naší strany s KSČM. Že prý nám to svazuje ruce. Ano, já si troufnu dokonce říct, že je to dobře, že nám to svazuje ruce. Kdyby nám to totiž nesvazovalo ruce, byli bychom daleko méně čitelní, a v konečném důsledku by to oslabilo naši pozici při vyjednávání. Nyní naši členové, naši voliči i veřejnost ví, co od nás v tomto směru může čekat. Pokud usnesení začneme zpochybňovat, pak se nedivme, že se o nás opět bude psát jako o hadech. Právě KDU-ČSL byla často vytýkána rozplizlost a nejednoznačnost. Proto si myslím, že snahy o naleptávání tohoto usnesení vracejí KDU-ČSL tam, kde už nechce být. A navíc tím můžeme vzbuzovat falešné naděje.

V senátních a komunálních volbách jsme nezklamali a pesimistické předpovědi o 4 procentech preferencí se nenaplnily. Možná je to právě díky jasnému usnesení, kterému všichni rozumí - i když samozřejmě chápu, že s nim někteří nemusí souhlasit. V tomto případě je ale důležitější čitelnost KDU-ČSL než opačný názor některých jedinců. A navíc je to závazek vlastním členům. My jsme to usnesení nepřijali na základě akademické debaty, ale na základě legitimního tlaku členské základny. Je to devíza, s kterou nedoporučuji si zahrávat. Ano, samozřejmě vím, že usnesení brání naši účasti v duhové koalici s KSČM. Není pravda, že nemáme jinou možnost. Máme: my přece v takovéto duhové koalici být nemusíme. Možná si tím naopak zachováme svou barvu...

úřadující předseda KDU-ČSL