Vznik nové koaliční vlády se zatím vyvíjí v relativním poklidu, přestože jednání o některých otázkách vzbudila emoce a ještě nedošlo k dohodě na obsazení důležitých ministerských postů. Z hlediska sociální demokracie bylo úspěchem i obsazování funkcí v poslanecké sněmovně a straně pomohlo i schválení vládního rozpočtu. V případě rozpočtových tahanic by totiž hrozilo, že část tradičních voličů ČSSD z veřejné sféry by byla zneklidněna nejistotou v institucích a mohla by k vládě od počátku získat averzi.
ČSSD sice naoko ustoupila v otázce zvyšování daní, nicméně zůstal zachován prostor pro progresivní daň a v roce 2015 může být vše jinak i se zmrazením daní – ANO do té doby může zjistit, že z plánovaných úspor se vše zaplatit nedá. Sobotka by pak mohl hrát roli zkušeného politika, který chtěl věc řešit hned na počátku.
Nicméně vyhraněně levicová - "postmaterialistická" - část ČSSD a spřízněné alternativní levice není s dosavadním průběhem vládního vyjednávání spokojena, protože očekávala výraznější změnu politiky a vlastní silnější mocenské pozice. Často se to týká struktur, které před nedávnem na náměstích podpořily Bohuslava Sobotku proti "haškovcům", a tím ovlivnily i váhající okresní a krajské funkcionáře.
Nyní tito lidé chtějí, aby byl jejich hlas slyšet při jednáních o vládě. Jejich první prioritou je to, aby ČSSD obsadila post ministra životního prostředí a zabránila, aby se ministrem stal člověk odmítající environmentalistické iniciativy, blízký Babišovu Agrofertu či ČEZu. Druhým důležitým prvkem jejich požadavků je vznik Ministerstva pro lidská práva, které má i podporu Strany zelených a menšinových organizací (např. Romea, Český helsinský výbor apod.). Jeho viditelnou zastánkyní je i dosavadní mluvčí stínové vlády ČSSD pro lidská práva a rodinu Michaela Marksová-Tominová.
Bohuslav Sobotka je však u obou požadavků v kleštích. Zvláště na vznik ministerstva pro lidská práva se budou další dvě strany dívat negativně (ANO by těžko odůvodňovalo, proč chce šetřit ve státě a zřizuje další ministerstvo). U ministra životního prostředí je sice o něco větší šance na to, aby mohl levému křídlu své strany vyhovět, ale ostatní strany si ohlídají, aby jejich resorty ministr životního prostředí příliš nemohl ovlivňovat.
Kritika z vlastních radikálně levicových řad se tak může stát jedním z problémů, které novou vládu budou provázet od jejího vzniku. Útěchou pro premiéra Sobotku může být skutečnost, že se jedná o struktury silné mediálně, ale se slabým voličským potenciálem. Nicméně v případě předčasných voleb by mohly být důležité i pro udržení těch pár procent či desetin procenta, které k sobě vážou.