Pár poznámek k volbám

Zklamání Zemanových voličů se dostaví brzy

Lenka Zlámalová v pondělních Lidových novinách napsala, že "nový prezident byl zvolen proti vůli vrstev, které ve společnosti rozhodují a táhnou ji dopředu". Dodal bych, že tyto vrstvy nemívají na politickou reprezentaci přehnané požadavky. Často chtějí jen to, aby se za ni nemuseli stydět. Rozhodně nepotřebují, aby jim politici pomáhali s jejich životy. U Zemanových (a obecně u levicových) voličů je tomu naopak. Je až neskutečné, jak velké procento z nich se vůbec neorientuje ani v politickém systému (Zeman nám zařídí vyšší důchody), ani v ekonomice (vy jste si v Praze dali vysoké platy). Jejich představy o Zemanových možnostech jsou naprosto nereálné. Rozčarování se dostaví během jednoho roku a nebude malé.

Volba jako sebepoškozování

Pro Zemanovy voliče není dobré, že ve volbách celkem brutálním způsobem, jakkoliv demokratickým, porazili střední a vyšší třídu, na jejichž výkonech jsou dosti závislí. Schopnost mnoha poražených identifikovat se se státem, v jehož čele stojí člověk, jehož podle svých kritérií považují za lháře a hulváta, se limitně blíží k nule, a tomu bude odpovídat i jejich chuť pracovat pro tento stát, žít tady a platit daně. Již dnes z Česka ročně odcházejí tisíce schopných lékařů a techniků. Pokud bude pro náš stát stále víc a víc platit, že "tady pošel pes", může toto krvácení dosáhnout rozměrů známých z Irska, Řecka a Estonska, což se nejvíce projeví na životní úrovni nižších vrstev. Z tohoto pohledu je jejich prezidentská volba jistou paralelou k lékařskému termínu sebepoškozování.

Lež jako osvědčená cesta k úspěchu

Překvapení a pohoršení nad metodami, které Zeman a jeho podporovatelé použili v předvolební kampani, není na místě. Je skutečností, že společnost Zemanovi jeho pragmatické lži dříve nejen tolerovala, ale dokonce ho za ně i oceňovala. Nikomu ani zpětně nevadilo, že Zeman ve svých prvních vystoupeních proti komunistickému režimu uváděl vědomě falešná čísla o procentuálním zastoupení vysokoškoláků v populaci Nepálu a Československa. Zeman se ke své manipulaci opakovaně přiznával, dokonce se tím chlubil. Prvním, kdo o tom na začátku devadesátých let napsal do Lidových novin, byl exilový sociální demokrat Přemysl Janýr. Na Janýrem vyslovené pochybnosti o správnosti uvedených dat Zeman odpověděl: "Ale zafungovalo to, ne?" Lež se jako pracovní nástroj Zemanovi opakovaně osvědčila. Masarykova věta, že státy se udržují idejemi, ze kterých vznikly, má obecnější platnost. Nebuďme překvapeni, bude-li Zemanovo prezidenství stát na stejných základech, na nichž se zrodilo nejen toto prezidenství, ale i celá Zemanova polistopadová kariéra. Bude to zcela logické.

Osobní zájem před zájmem společnosti

Zemanovi je vyčítáno mnohé, ale nepřipomínají se jeho aktivity před rozdělením Československa v roce 1992. Zeman tehdy torpédoval politickou reprezentací připravovaný poklidný rozchod Čechů a Slováků a téměř se mu podařilo prosadit referendum o této otázce. Bylo jasné, že v referendu rozpad Československa neprojde a paralýza státu bude pokračovat, hrozil i jugoslávský scénář. Zemanovi to bylo jedno. Zeman teď bude prezidentem státu, jehož vzniku bránil bez ohledu na možné důsledky.

Rozdělená společnost

Zeman touží po uznání a jen těžko ponese, že ho inteligence a elity národa nepřijmou za svého. Lásky se Zemanovi věru nedostane, poté, co své prezidenství získal znásilněním, použiji-li zemanovského přirovnání (jednak exaltovaného, jednak z oblasti sexuální, pokud ne rovnou genitální či anální). Na rozdíl od Klause, který se přes nepřízeň liberálních vrstev dokázal přenést, Zeman bude jen víc a víc urážet a atmosféru ve společnosti dále zhoršovat. Vracíme se tak do doby opoziční smlouvy, kdy ti, kteří se cítili mocenským paktem Klaus-Zeman podvedeni, velmi citlivě až přehnaně reagovali na každý další faul, jako třeba v případě televizní krize, kdy dokázali zaplnit Václavské náměstí.

Je to jen na pět let

Až uplyne pět let, oznámí nám Zeman totéž co o patnáct let dříve: že je již velmi starý a znova kandidovat nebude. Za tímto rozhodnutím bude stejně jako v roce 2002 jistá zbabělost a neochota nechat si vystavit vysvědčení.

Žádný strom neroste do nebe

Je těžké najít něco pozitivního na faktu, že byl prezidentem zvolen právě Miloš Zeman. Ale třeba se nějaký hlubší význam časem objeví. Možná nám bylo třeba českého Mečiara proto, abychom všichni pochopili, že na charakteru opravdu záleží. Prezident jako špatný příklad – i ty jsou třeba.

Zemanovi není v záviděníhodné situaci, má velké problémy sám se sebou. Pohled na jeho zchátralou fyzickou schránku není hezký. Samozřejmost, s jakou při chůzi hledá oporu u svých stejně starých vesnických kamarádů (kteří na rozdíl od něj neprožili život v kanceláři) a nechá se jimi vodit jako medvěd, i to, jak se dožaduje býti upozorňován na schody či vytýká ochrance, že zakopl, je tristní. Je docela možné, že se Zemanovi jeho až demonstrativní nestřídmost v alkoholu, cigaretách i červeném mase nevyplatí.

Uvidíme, zda budou Zemanovi, člověku bez skrupulí a pokory, i nadále vycházet karty nebo se ukáže, že žádný strom neroste do nebe. V každém případě bych ale zatím heslo na prezidentské standartě nepovažoval za "vyhaslé".