Sociální demokracii dělí od mimořádného sjezdu, svolaného v reakci na drtivou volební porážku, něco málo přes měsíc. V minulosti se již s předstihem hovořilo o kandidátech na čelné posty i o jejich programových prioritách.

Teď nikoliv. Jako by všechno bylo v naprostém pořádku a žádné střídání nebylo na pořadu dne. Skutečnost je ale opačná. Soudě podle názorů členské základny, ve vedení ČSSD by neměl zůstat kámen na kameni. Jenže šedivá je teorie a zelený strom života. Odvážlivců ochotných říct si o funkce mnoho není.

Například v případě předsednického křesla se dosud spekulovalo jen o exministru vnitra Milanu Chovancovi. Čerstvě připravenost převzít otěže deklaroval místopředseda sněmovny Jan Hamáček. Přitom oba byli coby straničtí místopředsedové součástí dosavadního grémia, jemuž je připisována odpovědnost za debakl.

Jenže sociální demokracie není ve stavu bleskově vyprodukovat někoho, kdo bude mít zároveň respekt členů i šanci být populární u občanů. Jedna skupina jí řídila dosud, druhá si stěžovala, že je odstavená.

Ta se znovu připomněla v pátek. Jihomoravský a jihočeský exhejtman Michal Hašek a Jiří Zimola, někdejší ministr Zdeněk Škromach a několik dalších sociálních demokratů oznámili zrod platformy pojmenované „Zachraňme sociální demokracii“.

Některé jejich postřehy sedí. Například o neviditelnosti současné ČSSD, o potřebě delší diskuse než jen na jednodenním únorovém sjezdu nebo o vhodnosti volby předsedy všemi členy.

Podobným směrem se ubírají též úvahy sociálních demokratů participujících na skupině „Lepší ČSSD je možná“, která vznikla na sociálních sítích. Zatímco ale v ní nalezneme muže a ženy veřejnosti prakticky neznámé, rekrutující se vesměs z řadových členů strany, tým volající po záchraně je dobře známý. Ti, co v něm jsou, měli dříve dost příležitostí fungování sociální demokracie ovlivnit.

Někteří tak činili i na lánské schůzce s prezidentem Zemanem po volbách 2013. Předsednictvo ČSSD poté zařízlo Bohuslava Sobotku, jehož nakonec v roli šéfa podrželi členové zdola a následně i ústřední výkonný výbor. Těžko se Sobotkovi divit, že k části svých kolegů ztratil důvěru. Jiní zase doplatili na různé kauzy a aféry živící mediální prostor.

Zachránci sociální demokracie o sobě hovoří jako o srdcařích a zdůrazňují potřebu, aby partaj táhla za jeden provaz. Záleží ale také na tom, zda se za ten provaz táhne stejným směrem. Kontroverzní je třeba podpora prezidentské kandidatury Miloše Zemana, jehož osoba ČSSD dlouhodobě rozděluje.

Prubířským kamenem bude rovněž rozhodování, zda v tzv. druhém pokusu vyjednávat s Babišovým hnutím ANO o nové vládě. Sociální demokracii by slušelo, kdyby se na verdiktu v tak zásadní věci mohli podílet všichni členové, jen je otázka, jestli by to mezi ně nevrazilo klín ještě hlouběji.

ČSSD je stále v šoku. Aby přišla zpátky k sobě, musejí si sociální demokraté leccos vyříkat. Pár hodin to nespraví. Následující sjezd, opět volební, absolvují za rok. Ti, co je v překlenovacím období povedou, se budou muset připravit jak na komplikované poměry ve Sněmovně, tak na podzimní volby – senátní, ale především komunální.

Na jaře 2019 by pak už mohly platit nové stanovy, nepodmiňující kandidaturu na předsedu - či předsedkyni - čtyřletým členstvím. V tom okamžiku by zájemců mohlo být víc než letos.

Dynamické časy však hrají do karet stranám pružným a rychle se rozhodujícím. Každé zaváhání může ČSSD stát další cenné hlasy.