„Práce? Kdepak! To bylo zatím jen takové šolichání,“ popsal by patrně půlroční sestavování nové české vlády drvoštěp Drnec z půvabné pohádky o Lotrandovi a Zubejdě. Vyvolený premiér Mirek Topolánek přitlačil pořádně na pilu až v minulých dnech. A hle, kabinet je na světě! Prezident s ním může nesouhlasit, může vznášet námitky, to je však slovy klasika asi tak to jediné, co může dělat. Ústava je striktní a „prezidentské republice“ vzdálená. Naštěstí. Hlava státu upřednostňující při výběru ministra zahraničí vlastní pověst bojovníka za „Národ“ před zklidňováním vztahů se sousedy by měla být noční můrou všech demokratů.

Aby nešly výsledky vyjednavačů opět do kytek, musel Topolánek rozlousknout několik rébusů. U lidovců hrozilo, že vládu znovu smete nějaká neukojená opoziční skupina. Proto se s Čunkovými věrnými v ministerských křeslech ocitnou i odvěcí rivalové Miroslav Kalousek a Cyril Svoboda. Zelení nekompromisně podmiňovali svoji účast v projektu odklonem od jaderné energetiky a přesunutím kamiónů z dálnic na železnici. Sledujme, jestli ustoupí unavený Topolánek, anebo pružně „konstruktivní a zásadový“ Martin Bursík.

Kde jsou ostatně časy, kdy stávající šéf zelených halasně v šestadevadesátém odcházel ze sněmovní kandidátní listiny Svobodných demokratů – LSNS na protest proti kandidatuře podnikatele Baránka, jenž odmítal vpustit do svého břeclavského hotelu Romy. Dnes sice nad vsetínskými praktikami Jiřího Čunka brblá, leč ve vládě s ním ochotně usedne.

Posledním, kdo může fakticky zatáhnout za záchrannou brzdu, jsou příslušníci levicové stovky ve Sněmovně. Ovšem nejméně dva z nich se usilovně snaží o její vyřazení z provozu. Michal Pohanka je prý připraven podpořit jakékoli stabilní řešení. A Miloš Melčák? Nad tezí, že nejvýhodnější je tolerovat Topolánkův plnohodnotný nástup k moci a potom shazovat jeho tvrdé reformní zákony, zůstává rozum stát. Kdo zabrání vládě vládnout, když není menšinová a má spoustu pák, jak čistým i nečistým způsobem prosazovat svoji vůli?

Situaci může změnit snad jedině, kdyby známky paranoidního chování vykazující Melčák seznal, že je na Topolánkův popud po nocích vystavován nechutným pokusům slizkých mimozemšťanů. Koneckonců o roli Marťanů v české politice si štěbetají vrabci na střechách už od června… Pravděpodobnější však je, že dálkové ovládání Miloše Melčáka drží v rukou nějaký všemi mastmi mazaný pozemšťan.

Pokud slzu nad vratkou Topolánkovou sestavou neuroní voliči, politici tak činit nemusí. Středopravá koalice si přijde na své programově i personálně a ČSSD bude opoziční poslání slušet. Chopit se ho dobrovolně by hraničilo s hazardem. Když je ale zaviní zlotřilý přeběhlík, může třeba veřejné mínění zareagovat lítostí k ČSSD a opovržením vůči proradné vládě. Ta nechť pak ostošest řeže do poměrů ve zdravotnictví, školství, hospodářské a sociální sféře. Bude to – jak naznačuje návrat rovné daně na Topolánkovo menu - nepříjemné, nicméně v stoprocentní režii a odpovědnosti těch, co takovému týmu dají důvěru.

Zapotí se ale i samotný modrý premiér. Traduje se, jak těžce kdysi Václav Klaus nesl, když musel v zájmu přežití své vlády vyjednávat s soc.dem. dezertérem Wagnerem. Nyní toto čeká Topolánka s jedním z nejlevicovějších zákonodárců našich zeměpisných šířek. Jeho kabinet si navíc koleduje o pestré přívlastky – „reformní“, ale též „korumpující“, „antiklausův“ ba „Melčákův“. Veselé i smutné zároveň.

Ve zkrácené verzi vyšlo v Právu 22.12.2006