Nepokoje v Řecku si vyžádaly desítky vypálených domů a stovky zraněných. A to vše jen kvůli tomu, že si Řecko žilo nad poměry a nyní přišel čas platit.

Evropou zní stále silnější hlas, že by Řecko mělo opustit eurozónu, do které se beztak dostalo podvodem. Konečně přicházejí západní politici k hlasu rozumu, že Řecko se zachránit už nedá a nechat je padnout bude pro EU menší zátěží, než nadále do černé řecké díry sypat další a další stamiliardy eur.

Řekové si za svou nynější situaci mohou sami. Nikdo neprotestoval proti tomu, když se neúměrně zvedaly platy a důchody, nikdo neměl námitek vůči přebujelému sociálnímu státu, kdy důchodce ve čtyřiceti letech věku nebyl ničím neobvyklým, a zejména vůči přebujelé státní správě, kdy snad každý druhý Řek byl státním úředníkem.

Na tomto příkladu je krásně vidět, kam spěje neochota vnímat realitu a neustálé prosazování dalších a dalších výhod, na jejichž zaplacení stát jednoduše nemá. Ti, co dnes protestují proti škrtům, dříve protestovali proti tomu, že jim vláda nechtěla přidat.

Stávkami si vynutili na svých vládách ústupky a nyní, když sklízí plody svého nezřízeného apetitu, znovu protestují za zachování vydobytého a nechtějí se vzdát 13. a 14. platů. Řeckým protestujícím stále nedochází, že stát už dávno zbankrotoval a že po letech hodokvasu přicházejí léta doslova boje o holé přežití. Svou budoucnost si jednoduše "prožrali".

Před posledními volbami se u nás rozjela kampaň právě ve znamení Řecka. Jedna strana politického spektra varovala před řeckou cestou, druhá to zase označovala jako řeckou lež. Čas dává za pravdu straně prvé, ale ta druhá se dodnes nedokázala se svou prohrou smířit.

Stačí si vzpomenout, co socialisté delší dobu hlásali. Začalo to spálenou zemí, přičemž ale zdroje na utrácení byly. Kde se vzaly, když byla zem spálená? Zdroje za blýskání křišťálu došly, ale zato se objevilo další moudro, a to že dluhy se neplatí a můžeme se vesele zadlužovat dál, protože jsme zadlužení málo.

Socialisté přišli s nápadem na třináctý důchod, pastelkovné, šrotovné a další výdaje, které by kromě růstu zadlužení absolutně ničemu nepomohly. K tomu nakonec došlo kvůli celosvětové krizi. Jenže on je rozdíl hospodařit se schodkem v době propadu ekonomiky a v době ekonomického růstu.

Smutný vítěz posledních voleb se nyní holedbá, že je vlastně vynikající hospodář a že schodek státního rozpočtu v roce 2005 ve výši 56 miliard byl zapříčiněn sanací bank po Klausovi (sic!) a vytvořením rezervy pro důchodovou reformu, kterou socialisté nikdy dělat nechtěli.

Jenže premiér z roku 2005 neříká, že v roce 2005 přiteklo do státního rozpočtu o 100 miliard více než v roce předchozím, růst ekonomiky v roce 2005 činil 6,8% a že kdyby byly výdaje stejné jako v roce předchozím, byl by státní rozpočet několik miliard v přebytku.

Už vůbec se ale nezmiňuje o roce 2006, kdy byl růst HDP dokonce 7%, příjmy státního rozpočtu vyšší o 60 miliard a schodek státního rozpočtu bezmála stomiliardový. Opět sanace bank a vytváření neviditelné rezervy? Když vezmu rok 2009, kdy se nejvíc u nás projevila celosvětová krize, kterou ovšem samozvaný nejlepší diskutér v hodnocení následujících vlád opomíjí, jde sice o čísla velká, ale v kontextu ne až tak hrozivá.

Ano, v roce 2009 došlo k největšímu schodku státního rozpočtu téměř 200 miliard, ale propad ekonomiky byl 4,7% a do státního rozpočtu přišlo o 90 miliard méně než v roce předchozím. De facto vláda v roce 2009 v součtu schodku a růstu či poklesu příjmů do státního rozpočtu oproti roku předcházejícímu hospodařila o 50 miliard lépe než vláda v roce 2005.

Pokud je náš expremiér, geniální ekonom se sexymozkem s posláním od vyšší bytosti a nejlepší diskutér ve vesmíru skutečně takovým finančním mágem, možná by mohl nastoupit do čela řecké vlády, když je tam tak oblíben, a pomoci Řecku vybřednout z potíží (nabízí se mi daleko expresívnější slovo), v kterých se nachází. Hůř už na tom Řecko být nemůže, takže za pokus by to stálo. Jen jestli by se nakonec neukázalo, že tak geniální machr je vlastně ve skutečnosti jen tlučhubou...

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora