Timing, jak říkají marketingoví mágové, česky načasování, pro vypouštění prvních zkušebních balónků tři a půl roku před druhou přímou volbou českého prezidenta, která proběhne v roce 2018, nebyl zvolen špatně.

V parném létě mají takové zprávy vždy větší šanci být dobře umístěné v médiích a odborníci a poradci kandidátů si z reakcí mohou začít dělat představu, jak by příští volby mohly vypadat a definovat si pole hlavních střetů.

První signál o možné konkurenční kandidatuře vůči současné hlavě státu vyslovil v Lidových novinách již v červenci místopředseda Senátu a člen ČSSD Zdeněk Škromach.

Tehdy prohlásil: „Určitě tady existuje prostor pro lidového prezidenta, který by mohl mít podporu ve společnosti. Takže pokud se taková společenská zakázka objeví, tak to samozřejmě zvážím.“

Zřejmě si spočetl, že v době voleb mu bude 61 let a současnému prezidentovi, který je zřejmě dost nemocný, 73, a u voličů, kteří tam chtějí mít někoho, kdo je jim hodně podobný, by mohl mít šanci.

Navíc, pokud se udrží současná koalice, byla by ČSSD v době další volby u moci, což by mohlo být pro pana Škromacha výhodné. K možné kandidatuře se vyjádřil pak ještě v stejných novinách jednou 2. srpna 2014, takže je vidět, že o tom skutečně uvažuje.

A vzápětí, 4. srpna, měly Lidové noviny na titulu článek s názvem: Projekt Halík. Ten však kandidaturu neoznámil, jen ji zcela nevyloučil. Doslova řekl: „Nezříkám se zodpovědnosti. Kdyby nás měl reprezentovat pan Škromach v bazénku, asi bych musel zareagovat. Modlím se, aby se objevil důstojnější kandidát pravdy a lásky. Když ale prapor nikdo takový nezvedne, cítil bych morální povinnost jít do toho.“

Připomeňme, že Tomáše Halíka doporučoval poprvé Václav Havel již v roce 2001 a že po letošním udělení prestižní Templetonovy ceny, která je něco jako Nobelova cena v duchovních vědách, jsou jeho slova pochopitelná. A proto se asi taky v sobotních Lidových novinách ohradil proti těm, kteří mu nedávají šanci.

Jenže obě možné kandidatury představují jistá nebezpečí. Pokud by kandidoval pan Škromach proti prezidentu Zemanovi, hlasy na levici by se značně tříštily.

A stalo-li by se něco podobného na pravé straně politického spektra, kde by se o hlasy voličů střetl Tomáš Halík s nějakým pravicovým politikem – zatím padlo jméno bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila nebo se spekuluje i o kandidatuře Andreje Babiše – mohlo by dojí k podobnému efektu.

Hlasy by se opět rozdělily, a tím by se mohla otevřít cesta v druhém kole pro nevypočitatelného populistu.

Pak by ale paradoxně měl šanci se do prezidentského úřadu dostat snadněji právě ten ze dvou nejsilnějších soupeřů z prvního kola, který by postoupil, a to by mohl být i v ateistické společnosti pan Halík. To je zatím ale jen pouhá spekulace.