Náhlé úmrtí sečtělého komunistického polyglota na samém počátku švýcarského vyšetřování pokusu o podvod mimořádného rozsahu musí být pro ostatní podezřelé obrovskou úlevou, Ransdorf se už nemůže nijak bránit a cokoliv uvádět na pravou míru. Doufejme, že příslušné orgány budou jeho skonu věnovat náležitou pozornost. Přestože trpěl mnoha chronickými chorobami a byl pod obrovským tlakem, nemůže být opomenuta ani možnost cizího zavinění.

Poslanec Ransdorf od svého vstupu na politickou scénu udivoval hlubokými znalostmi z mnoha oborů lidské činnosti a zdálo se, že má odpověď na každou otázku. Je třeba říct, že se zas tak moc neodlišoval od jiných učitelů marxismu-leninismu, kteří se rádi označovali za filosofy podobně jako podlý hrdina Zemánek z románu Milana Kundery Žert a ohebností své argumentace ubíjeli na vysokých školách námitky studentů. Možná byl jen vybaven hlubšími znalostmi a širším rozhledem, ale kdo si vzpomene, že by kdy přišel s nějakým konstruktivním nápadem? To tihle dogmatici odění do liberálně znějící rétoriky neovládali. Na vysokých školách se odborní pracovníci téhle sorty lidí mimořádně obávali a jejím hlavním úkolem byl ideologický dohled, intelektuální masku odhazovali na každé stranické schůzi a kádrové prověrce. Nebyli všichni tak sečtělí, u nás na lékařské fakultě to bývalý politruk nahrazoval hranou bodrostí a předstíranou lidovostí, která ho vynesla do funkce všemocného předsedy celozávodního výboru KSČ. Také on se podílel jen na této jedné fakultě na čistce, která vyhnala víc profesorů a docentů než akční výbory na všech vysokých školách dohromady po Únoru 1948. Kariéra toho našeho skončila na psychiatrii pro údajnou kleptomanii, když byl opakovaně přistižen při krádežích v obchodech. Kdyby se jen opíjel a jezdil přitom autem, nic by se mu nestalo. K trestnímu stíhání každého komunisty totiž musel dát svolení ústřední výbor strany.

Miloslav Ransdorf byl výkladní skříní KSČM snažící se vystupovat na veřejnosti jako demokratická strana s více názorovými proudy, protože jinak vůbec nelze pochopit, jak takový solitér mohl být úspěšný ve straně, kde převažuje uvažování jeho spolubojovnice Semelové. Vzhledem k minulosti mnoha komunistů a naší posrpnové historii, kdy sovětské tajné služby zcela mimořádně rozšířily svoji agenturu mezi čs. občany, nastoluje stabilita postavení zemřelého poslance řadu otázek. Byl přece pracovníkem Prognostického ústavu, o jehož založení a smyslu se dodnes vedou debaty. Jedna verse tvrdí, že jeho vznik inicioval sám předseda KGB Jurij Andropov. V tomto světle získává Ransdorfova švýcarská aféra ještě jiný rozměr. Byl přece chronicky předlužený a před insolvencí ho zachránily podivné půjčky. Mimořádně jazykově vybavený a s diplomatickým pasem v kapse se po Evropě mohl pohybovat zcela nepozorovaně. Některé jeho charakteristiky jsou shodné s těmi, jaké měl nejúspěšnější sovětský špion a okouzlující intelektuál Arnold Deutsch, rakouský Žid, který prý naverboval mezi britskou předválečnou levicí celou Cambdridgskou pětku včetně Kima Philbyho. Po válce byli v pronikání do CIA nejúspěšnější agenti českého původu, nejvýznamnější z nich, Karel Köcher, po svém propuštění z amerického vězení zakotvil rovněž v prognostickém ústavu. Pozoruhodná shoda je s osudem Arnolda Deutsche, po zatčení v nacistickém Německu a nečekaném propuštění zmizel v Moskvě a o jeho dalším osudu nejsou žádné zprávy. Předpokládá se, že byl popraven. Nelze vyloučit, že Ransdorfovo obviňování západních tajných služeb ze zosnování švýcarské aféry má jakési racionální jadérko.

Smrt každého člověka je smutná záležitost. Zemře-li náhle významný aktivní politik, není to téma jen pro pozůstalé.