„Policií jsem via facti obviněn z toho, že jsem k řešení přistoupil příliš manažersky, tak jak jsem byl zvyklý ze soukromé sféry,“ řekl stíhaný náměstek ministryně práce a sociálních věcí Jan Baláč Lidovým novinám.

Ať už ho orgány činné v trestním řízení viní v kauze údajných pletich kolem veřejných zakázek z čehokoli, naznačuje, že se mýlil on a mýlí se i premiér Andrej Babiš (ANO): stát skutečně nelze řídit jako firmu. Zatímco Babišovi jeho hesla vynesla politickou slávu, Baláčovi jejich realizování v praxi dva dny v policejní cele a vyšetřovatele na krku.

Dřív než si politici leví i praví mezi sebou začnou vyřizovat účty, měli by zauvažovat, jestli to není příliš mnoho náhod, jaké problémy obestírají pořizování IT systémů pro veřejnou správu. Nemají potíže resortů sociálních věcí, místního rozvoje, kultury, financí či dopravy společného jmenovatele? A nespojuje je něco také s kontroverzními nákupy na obraně a s veřejnými zakázkami v dalších úřadech?

Nevykonává stát spoustu svých agend na koleně? Nedrží v jednáních se soukromými společnostmi kratší konec provazu? Když na jedné straně stolu sedí firma větřící z eráru tučné prachy, sedí na straně druhé špičkoví úředníci, kteří se nenechají jen tak natáhnout?

Nebylo by rozumnější neoutsourcovat citlivé agendy, jako je práce s osobními daty občanů, a držet je raději ve státních rukách? V tom případě by ale pro stát měli pracovat zkušení IT specialisté. Kolik jich ale dokážou ministři zaměstnat?

Tabulkové platy ve státní správě jsou neúprosné a ve srovnání se soukromou sférou směšné. Zvlášť pokud stojíte o skutečně dobrého ajťáka. Stejný problém je s právníky, ekonomy, účetními nebo bezpečnostními analytiky.

Potom dochází k tomu, že úřady nejsou s to experty sehnat a slušně odměnit. Mají málo lidí a nakupují služby zvenčí, často předraženě. Nebo svěří citlivé projekty soukromníkům úplně. A pak se diví, co se s nimi děje.

Přiznejme posledním vládám, že se o posun k lepšímu pokusily. Dá se to popsat na vyjádření, které dal ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) Právu týden před policejním zásahem v resortu Jany Maláčové (ČSSD).

„Pokud má pan premiér narážky třeba na IT systémy na ministerstvu práce a sociálních věcí, tak jsem svolal pracovní skupinu v rámci ministerstva vnitra na základě usnesení vlády, podle kterého mají všechny zakázky proběhnout pod dozorem odboru hlavního architekta eGovernmentu, který spadá do gesce vnitra. Věci, které řeší ministerstvo práce, budou pod dozorem vládního zmocněnce Dzurilly a hlavního architekta státní správy, což je pan Kuchař. Takže je to pod kontrolou a problém vyřešíme,“ slíbil Hamáček 15. února.

Stát má zmocněnce a architekty, možná by mohl obnovit i ministerstvo informatiky, aby se mohly IT otázky řešit pod jednou střechou. Podobně centralizovat by šlo i přípravu dalších velkých tendrů. Ze všeho nejdřív by ale měl najít cestu, jak naplnit v citlivých oblastech své stavy a jak odborníky zaplatit, aby raději šli pracovat pro stát než pro privát.

To je teď vážnější problém než dopisování mezi Andrejem Babišem a Janou Maláčovou. Jejich spor je politický a mocenský. Maláčová totiž patří k nemnoha členům kabinetu, kteří se neváhají pustit s Babišem do polemiky, a to zejména v oblastech, na kterých silně záleží jak hnutí ANO, tak sociální demokracii. Za efektivní chod státu ale nesou premiér a ministři odpovědnost nedílnou. Už proto, že řídí kolos, který není firmou a je financován daňovými poplatníky.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus