Věštit, jak Klausova Trikolóra dopadne v příštích volbách, by bylo předčasné. Zájem, který při svém vzniku vzbudila, ale dokládá, jak se v posledních letech posunuly štěpné linie a voličské priority v české společnosti. Ten tam je pravo-levý střet vedený nad ekonomickými a sociálními tématy. Místo něj se řeší bezpečnost a identitární aspekty.

Václav Klaus tvrdí, že je tu pro všechny voliče. Odkud k němu přicházejí, prý na čele napsáno nemají. Trikolóra si nechala udělat průzkum, z něhož vyplynulo, že pytlačí v revíru ODS a hnutí ANO. Říkat, že se jeho hnutí opírá o dosavadní stoupence komunistů a SPD, je podle Klause zkratka lidí, kteří chtějí Trikolóře uškodit. Ovšem v centrálách krajní levice i pravice to zjevně vidí jinak a Klausův vzestup sledují s vážnými obavami.

Právem. Že se Klaus od ODS zásadně liší, se ví už dávno. Je radikálnější ve vztahu k Evropské unii, migraci, menšinám a zároveň tolerantnější k Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Kdo z voličů fandil občanským demokratům jenom kvůli Klausovi, s ním přirozeně odešel k Trikolóře. Těžko ale čekat, že by v období, jež zbývá do voleb, někdo tápal v tom, jestli dát hlas dvěma takto vzdáleným družinám. Přeci jen se o elektorátu ODS říká, že je v politice zorientovaný.

Naopak babišovcům může Klaus ještě zavařit. Premiér sice dokáže šermovat slovy a slibovat hory doly, ovšem konkrétní vládní výkon je střízlivější a ne každého, kdo naskočil na Babišovu rétoriku, uspokojí. Voliči ANO jsou nestálí, část z nich se o politiku zajímá jen zběžně, další část je zase seniorského věku a Babiš ji ukořistil na úkor ČSSD a KSČM.

Kromě toho programové směřování kabinetu víc než ANO určuje sociální demokracie. A ta je Trikolóře podobně jako okamurovcům trnem v oku. Když se za letní vládní krize spekulovalo, jestli by ANO nenašlo ve Sněmovně jiné partnery než oranžové, slyšeli jsme od SPD i Klause, že žábou na prameni je sociální demokracie. Kdyby ve Strakovce skončila, nebránili by se jednání. Tato úvaha nejspíš bude platit i po příštích volbách.

Co však Václavu Klausovi hraje do karet nejvíc, je uspokojení ekonomických a sociálních potřeb velké části populace. I ti lidé, kteří zrovna nebohatnou, propadají pocitu, že o to málo, co mají, mohou přijít, pokud Českou republiku zavalí migranti. Bojí se narušení sociálního standardu, národní identity i kulturních tradic. Cítí nedůvěru k Evropské unii, zato soudí, že je křivděno Rusku.

Zatímco po druhé světové válce demokratické země západní Evropy věděly, že pro mír a bezpečnost je klíčová sociální stabilita, a proto byla rozhodující energie věnována výstavbě silného sociálního státu, dnešní znejistělá společnost nezřídka hledá řešení ve stavění zdí a chrastění zbraněmi. To sune kupředu pestré radikální politické projekty, které se nemusejí definovat pravo-levě, ale stačí jim bojovat za tradiční svět bez nových rizik a výzev.

Podobné volání znělo i na sobotním ustavujícím sněmu Trikolóry. Předseda Klaus burcoval: „Vezměme si zpátky naši zemi!“ a jeho první místopředsedkyně Zuzana Majerová Zahradníková velebila Trikolóru coby „hráz proti přívalu vod tak mocných, že hrozí zaplavit vše, na co jsme my tradicionalisté, konzervativci a vlastenci pyšní“.

Trikolóra dost možná ještě pár pátků poroste. Bude ale zajímavé sledovat, co se stane, až se kola hospodářské prosperity zadrhnou a lidé si víc než virtuálních migrantů začnou všímat svých tenčících se peněženek. Kdyby pak dali zelenou návratu pravo-levého střetu, mohla by národovecká hnutí svojí krasomluvou luxující voliče jak ODS, tak KSČM a ČSSD, jít o žebrácké holi.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)