Nenechme se mýlit, v politice přírodní zákony o střídání světla a tmy nebo léta a zimy nefungují. Nikde není psáno, že populisty pokaždé vystřídají demokraté. Leckdy přijdou populisté jiní, s jiným stylem, jinými akcenty. Už proto má smysl sledovat politiku nepřetržitě a ne jen ve chvílích, kdy se láme chleba.

Nad vítězstvím hnutí Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti Igora Matoviče ve slovenských parlamentních volbách se v neděli zatetelila česká pravicová opozice i organizátoři demonstrace na Staroměstském náměstí z Milionu chvilek pro demokracii.

Nadšení mnohých přítomných ale hned na místě zpražil někdejší zakladatel Veřejnosti proti násilí Fedor Gál. Řekl, že má z výsledků voleb smíšené pocity a že doufá, že se Matovič změní a bude se chovat zodpovědně.

Souvisí to s drobným posunem mezi českou a slovenskou politikou. Šéf poraženého Smeru-SD Robert Fico nebyl slovenským Babišem, spíš mixem Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka. Tvrdý, sebevědomý, sociálně velkorysý a hlavně symbolizující propojení státu s kmotry a kmotříčky. To také Smeru zlomilo vaz: lidé získali pocit, že vládne moc dlouho a začíná si plést veřejné a soukromé. Nepomohla ani výměna arogantního Fica za sympaťáka Pellegriniho.

Jestli se někdo Babišovi podobá, je to Igor Matovič. Někdejší úspěšný byznysmen se brání svému zasazení na pravo-levou přímku. Prý je ekonomický liberál, hodnotový konzervativec a má sociální smyšlení.

Jeho hnutí je ideová všehochuť. Tmelí je jediné: silný protikorupční étos. Podobný, jaký u nás pomohl nahoru Babišovi s hnutím ANO. Někteří pozorovatelé jdou ještě dál a srovnávají Matoviče se zakladatelem Věcí veřejných Vítem Bártou, který také kdysi přišel nahradit staré pořádky novými a dopadlo to úděsně.

Matovič může jen příjemně překvapit. To samé by šlo říct i o Smeru-SD, pokud bude mít sílu a vůli zpytovat svědomí. To by měli i čeští sociální demokraté, léta uhranutí Ficovou silou a zejména rétorikou. Ukazuje se, že hladit voliče po hlavách a brnkat tu na národní, tu na sociální strunu donekonečna nestačí. Mnohem víc znamená otevřený autentický přístup bez šustění papírem a papalášských zlozvyků.

Klasické české partaje si vychovaly Babiše, Smer-SD se zase zasloužil o raketový vzestup Matoviče. Tradiční slovenské strany odumírají. Ukázkový je propad Křesťansko-demokratického hnutí nebo Slovenské národní strany. Zelenou mají projekty, které více než s ideologiemi pracují s náladami veřejného mínění. V novém slovenském parlamentu tudíž mají nadstandardní zastoupení populisté a extremisté.

Už proto by měla jít česká opozice do sebe. Pokud se nezačne chovat rozumně a v očích občanů srozumitelně, může se časem zrodit Babišovi protiváha v čerstvých populistech či extremistech, kteří lépe osedlají oře veřejné nespokojenosti a dotáhnou k dokonalosti marketingové kampaně.

Není nic snazšího než šlápnout z bláta do louže. Zvlášť když žijete v zemi, kde je profese politika nejméně prestižní ze všech a kde se politické strany rekrutují jen z hloučků nadšenců. Čím méně jdeme za ideály, tím více hrozí, že se necháme zlákat pozlátkem nebo medem, který nám mažou kolem úst přeborníci ve slinění prstů.

Slovensko si cestu z křižovatky vybralo o víkendu. Počkejme si, jestli povede růžovým sadem, nebo trnitým úvozem. Česká politická reprezentace, kterou bude volič soudit příští rok, si snad všimla, že sázka na setrvačnost a jízdu ve vyjetých kolejích nemusí vyjít. Matovičův příklad napovídá, že ke zrození nového lídra může stačit několik málo měsíců.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)