Paroubek se přestal bavit s Topolánkem a začal sestavovat vládu s Kalouskem. Zlom, k němuž došlo ve čtvrtek, zřejmě nečekal žádný politik, politolog ani občan. Proč? Naprostá většina lidí totiž respektuje jisté meze slušnosti, čestnosti a odpovědnosti. Ne tak předsedové některých politických stran.

První otázka, kterou si musíme položit, zní: kde vzal Paroubek mandát pro sestavování vlády? Dal mu ho snad prezident? Nikoliv. Jediný, kdo má oficiální mandát, je předseda ODS! Až po jeho neúspěšném pokusu může prezident pověřit někoho jiného. Kdyby byl Paroubek slušným člověkem nebo demokratem, počkal by si na druhý nebo třetí pokus…

Druhá otázka je, zda lze dopustit, aby vítězi voleb nebylo umožněno vládnout. V moderních dějinách samostatné republiky by to bylo vůbec poprvé, pokud nepočítáme přechodné úřednické vlády. Chceme do naší politické kultury opravdu zavést precedens, kdy se všechny poražené strany domluví mezi sebou a podrazí společnými silami nohy vítězi? Současný vývoj k tomuto morálně nezdůvodnitelnému řešení směřuje.

Díky tomu hrozí, že v Česku vznikne „vláda celonárodního podrazu“. Hlavními podvedenými přitom budou voliči. Voliči, kteří věřili představitelům KDU-ČSL a Strany zelených, že nikdy nezasednou ve vládě podporované komunisty. Pokud vezmou lidovci nebo zelení své slovo zpátky, měli by lidem umožnit, aby o jejich osudu hlasovali v předčasných volbách. Je to totiž velmi zásadní změna programu!

Možná bude menšinová vláda sociálních demokratů s lidovci či zelenými chtít, aby ji podpořila ODS, nikoliv komunisté. V tom případě ale vyvstává otázka, proč ČSSD nepodpořila trojkoaliční projekt? Ten měl přece zajištěnu větší podporu, tj. minimálně sto hlasů. Paroubek však všechnu svou energii vrhl do jeho rozbití.

Současná politická situace je natolik zmatená a zauzlovaná, že ji mohou rozetnout pouze předčasné volby, a to v nejbližším možném termínu. Ukázalo se totiž, že skoro všechny politické strany hodily své předvolební programy do koše již dva měsíce po volbách, což je rekord i v českých poměrech…

Volební systém, který by měl do té doby vzniknout, zřejmě bude muset být nastavená tak, že vítěz obdrží nadpoloviční počet křesel. Pokud by tomu bylo jinak, bude opět hrozit nejen volební pat, ale i to, že vítěz voleb bude okraden o vítězství klikou poražených. Jako nejvhodnější se z tohoto pohledu jeví současný italský volební systém.

autor je šéfredaktorem vzdělávacího portálu www.eucebnice.cz