Nebudeme už poštěkávajícím psíkem, který ve vládních koalicích připomíná jednou sociální rozměr politiky, jindy rozpočtovou odpovědnost. Budeme stranou, která se pustí s největšími konkurenty do přímého boje o vládu ve prospěch občanů České republiky.

Zhruba takové poselství předá sjezd lidovců během víkendu voličům. Předsedovi Pavlu Bělobrádkovi je možné věřit, že tento plán myslí vážně.

Pokud mu to sjezd schválí, půjde do říjnových voleb s hnutím Starostů, a pak by to znamenalo, že potřebuje získat 10 procent hlasů, aby se do sněmovny vůbec dostal. V minulých volbách se mu podařila unikátní operace, když vrátil lidovce do dolní parlamentní komory, a tak se dá věřit, že zvládne i tento úkol.

Bělobrádkova mise stojí na snadno pochopitelné strategické úvaze. Člověk, který jde volit, chce rozhodovat o budoucí vládě své země. Pokud volí pouze menší zlo nebo menší stranu, která bude jen poštěkávat, pak jeho motivace zákonitě klesá.

Lidovci mají větší šanci něco dokázat, pokud půjdou do většího rizika a představí se spolu se Starosty jako strana, která může dosáhnout na premiérské křeslo. Volím kandidáta, který bude řídit tuto zemi, mohou si říci lidé.

Svědkem obdobného příběhu ovšem ve větších rozměrech se stává v těchto týdnech Francie. Ještě před půl rokem to nevypadalo moc přesvědčivě, že se stane prezidentem čtyřicátník Emmanuel Macron.

Počátkem května suverénně vyhrál druhé kolo prezidentských voleb a experti se začali zamýšlet nad tím, jak špatně se mu bude vládnout, protože jeho nově založená strana Vzhůru sotva získá v červnových volbách do parlamentu silnou pozici. Už dnes to však vypadá, že Macron přetaví přízeň voličů na absolutní většinu ve sněmovně.

Také tuzemská politika je v pohybu a nabízí značné možnosti. Dva hlavní soupeři, hnutí ANO a sociální demokraté, se v nesmiřitelných konfliktech zatím navzájem oslabují. Pokud jeden z nich toho druhého definitivně nepřipraví o pověst, mohou podporu ztrácet obě strany.

Pak se nabízí prostor pro někoho třetího, a proč by tím třetím nemohli být lidovci? Nutno připustit, že při určitém volebním výsledku může premiéra nominovat i strana s 15 procenty.

Prozatím ovšem lidovcům k uskutečnění této vize něco chybí, jak ukazuje srovnání s Macronem. Francouzský prezident nepřišel s úplně jasným programem, veřejnost mu však uvěřila, že dokáže otevřít novou perspektivu pro republiku, která se poslední dobou spíše potácela mezi nezvladatelnými dluhy a vysokou nezaměstnaností.

S Macronem přijde nový začátek a obecně prosperita. Možné to je, vždyť Francouzi přece ještě nedokázali využít všechny možnosti, které nabízejí nové technologie a globální trhy.

Také Česko nevyužilo svůj potenciál, teď jde však o to, jestli dokážou lidovci přesvědčit část veřejnosti o tom, že po dosavadním klopýtání povedou právě oni republiku vzhůru do lepších nových časů.

Nutno upozornit, že víkendový sjezd je zřejmě poslední velkou možností, jak zahájit přesvědčovací kampaň, z níž bude značné části společnosti jasné, že právě lidovci oživí a uskuteční už skoro zapomenutou naději.