Krize je v těchto dnech snad nejčastěji používané slovo zaznívající z úst českých politiků. Silný výraz ale často zahaluje nejistotu - a jenom posiluje pojmový zmatek. Máloco dokáže odhalit prázdnotu české politické diskuze, jako hledání ve slovníku. Krize, z řeckého krisis, je v původním smyslu soud nebo soudní proces, v němž vrcholí spor a dochází k rozsudku.

Tedy žádné srdcervoucí drama, plné vášní a osudových emocí, ale normální rituál, soudní proces, v němž se nakonec rozhodne podle zaběhnutých a respektovaných pravidel a zvyků, nebo zákonů - a v našem případě podle Ústavy. Vysvětlení zmatku a viditelné hysterie řady politických předáků však z tohoto vysvětlení nevyplývá. Více pomůže definice krize v psychologii. Ta praví, že krize je situace, která způsobuje změnu v navyklém způsobu života a vyvolává stav nerovnováhy, ohrožení a stresu. Tedy, jinak řečeno, jde o nezvládnutou osobnostní reakci na překvapení.

Takhle prý reaguje dítě. S touto definicí je televizní přenos ze Sněmovny přece jenom srozumitelnější: Jako by zneklidněný politik říkal: Mám moc, a proto mám vždy pravdu, všichni mě musí milovat a nikdy nic se už nesmí změnit, protože jsem si takto zvykl. Nejpřesnější definici slova krize pak najdeme v psychiatrii: Krize je emoční rozrušení z nezvládnuté změny, které je často doprovázeno pocity zmatku, úzkosti, deprese, hněvu a dezorganizace ve vztazích a v sociálním fungování. A jsme doma. Nezvládnutá změna, pocit zmatku, hněvu, dezorganizace. Na principy, Ústavu či potřebu rozhodovat skutečně potřebné věci, jako je rozpočet, není čas. Převládly emoce, a jak praví autorka definice, americká profesorka Halpernová, doprovodný hněv, agresivita a lhavost potřebují okamžitou intervenci - jinak mohou přerůst v chronickou proměnu chování a myšlení. A tu se bojím, zda už se nestalo. Jedním z prvních emocionálních výstřelů celé kampaně proti Ústavnímu soudu bylo tvrzení ministra vnitra Martina Peciny, co že si ten Ústavní soud myslí, že dělá, když už jsme na ty říjnové volby utratili 130 milionů korun.

Jenomže pak jeho vlastní ministerstvo upřesnilo: Vnitro a ministerstvo zahraničních věcí vydaly společně 28 milionů za cizojazyčné překlady, tisk, kompletaci a distribuci volebních materiálů (např. volebních zákonů) na úřady v ČR a zastupitelské úřady, a též na informační kampaně a propagaci uvedených voleb v zahraničních hromadných sdělovacích prostředcích. S prominutím, tyto peníze by se musely vydat tak jako tak, a kvůli jinému termín voleb neshnijí a nijak neutrpí. A ještě zajímavější je druhá část upřesnění:

Český statistický úřad vydal kolem 90 milionů na obnovu informačních technologií, rozuměj za počítače, za dodávky služeb a odpracovanou dobu v souvislosti s pronájmy telekomunikačních zařízení a informačních technologií. Takže zase nic, co by se nemuselo vydat tak jako tak a co by se ztratilo - i když se posunul termín voleb. Slovu krize už tedy rozumíme. Ale jak teď dál, paní doktorko Halpernová?

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6