Vytěsnění a projekce jsou psychoanalytické termíny. Jsou si blízko – však je také formulovali Sigmund Freud a jeho dcera Anna Freudová. Vytěsnění je jev, při němž se nepříjemné myšlenky, motivy či prožitky „zametají pod koberec“ z vědomí, projekce jedním z možných pokračování, kdy se tyto připisují jiným, což nezřídka vede k principu kolektivní viny a někdy dokonce až k zvěrstvům, jakými jsou pogromy či konečná řešení.

V osobní rovině je možné se buď pokusit vydolovat příčiny a nechat pacienta projít (s pomocí terapeuta) situacemi až k nějakému přijatelnému vyústění, někdy ale pomáhá i zaměřit se na důsledky. V obou případech jde o to, aby si pacient prožil, že strach z příčin či důsledků je mnohdy mnohem horší, než ony samotné. Bohužel, tento předpoklad však neplatí stoprocentně, proto by se terapie měla dít pod dohledem někoho, kdo tomu rozumí, protože v extrémních situacích může mezi důsledky patřit i například sebevražda.

Analogicky podobné situace však existují na úrovni celé společnosti. Mezi ně patří i vypořádání se s komunistickou minulostí, která dnes má podobu možného (a pravděpodobného) návratu komunistů pod hlavičkou Stačilo! do parlamentru, ve kterém neměli zastoupení poprvé od roku 1992, protože v minulých volbách propadl milión hlasů pro subjekty, které nepřekročily 5% uzavírací klauzuli. Díky tomu však získali výhodu jmenovat se do role zástupců „umlčované většiny“; skupiny, která není ani většinou, ani ji nikdo neumlčuje, která ale beze vší pochyby existuje, mj. i proto, že stále žijí lidé, kteří značnou část života prožili v minulém režimu a kteří v tomto režimu zastávali významnější mocenskou pozici.

Má-li někdo obavy z tohoto návratu, který by bylo možné přirovnat k behavioristickému vyzkoušení si důsledků, já mám obavu hlavně z toho, aby někoho nenapadlo skutečně umlčet tuto skupinu nějakým selektivním administrativním zásahem.

Zároveň by ale stálo za to si všimnout, že tato situace by pravděpodobně nikdy nenastala, pokud by neexistovala ona 5% hranice. Český volební systém obsahuje dva „diskriminační“ prvky – kromě již zmíněné uzavírací klauzule je to ještě užití d’Hondtovy metody pro přepočet získaných hlasů na mandáty. Právě tato metoda stojí v pozadí škatulat účelových koalicí-nekoalicí.

Oba tyto prvky měly dopomoci k možnosti sestavit po volbách vládu, která bude mít díky tomu sílu prosadit koncepční změny. Ukazuje se však, že cenou za to je i petrifikace a polarizace politické scény, jejichž důsledky začínají pomalu převažovat nad výhodami – ostatně, která vláda kdy naposledy nějakou koncepční změnu provedla? A že by se nakonec nějak nedohodli o dělení pašalíků, o to strach nemám.

Vzniknou-li nějaké nejasnosti ohledně těchto voleb, možná by tedy nebylo špatné přijmout opatření týkající se uzavírací klauzule a d’Hondtovy metody, aby se situace příště neopakovala.