Změna státního kurzu je protiústavní a nedemokratická. Je čas na občanskou neposlušnost
Bezprostředně po přijetí dalajlamy ministrem kultury navštívila ministerstvo zahraničí čínská velvyslankyně. Úřad okamžitě koncipuje prohlášení oddanosti Číně a „nejvyšší státní činitelé“ promptně supliku zveřejňují. Takhle nespěchal ani Emil Hácha do Berlína v předvečer okupace.
Pro pořádek odhalme trapnou záminku činitelů a připomeňme, že dalajlama po desetiletí prohlašuje, že neusiluje o samostatnost Tibetu, ale pouze o zachování jeho kulturní identity a lidských práv tamtéž.
Ponechám stranou i spekulace, zda se ČSSD obyčejně nebojí o slíbenou čínskou apanáž na další volby a pár oranžových individuí o něco na osobní spotřebu. Zda není česká státnost levně ke koupi. Neměly by to ale nechat stranou určité orgány, jež mají povinnost takové informace šetřit. Ovšem policii si právě podřídili – ano, ti stejní činitelé, s pomocí užitečných opozičních idiotů. Tak uvidíme. Nicméně zaznamenejme, že tyto informace mluví nejen o korupci, ale též o velezradě. Nebo se velezrada bere vážně jen v House of Cards?
Mně ale jde o politický a ústavní kontext sebezostuzujícího kousku „činitelů“. Hradní zahraničně-politický expert vysvětlil (Právo, 20. 10.), že setkání s dalajlamou byl vlastní gól: „Když si vyberu tým, nebudu si dávat vlastní góly.“
Čínský tým jsme si nevybrali
Prosím, pomozte mi upamatovat se, kdy že jsme si vybrali čínský tým. A kdy byla zrušena česká ústava a všichni „činitelé“, kteří na ni skládají slib, byli tohoto slibu zproštěni.
Neboť ústava definuje český stát už v preambuli jako „svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti“. Připadá vám to jako přihlášení k čínskému týmu? Je Čínská lidová republika rovněž založena na úctě k lidským právům, o občanské společnosti nemluvě?
Nikoli. Svůj tým si vybrali jenom zmínění činitelé. Jenomže o tom zapomněli informovat lid, který je do jejich funkcí instaloval s podmínkou osobního slibu, že budou zachovávat ústavu. A ústava zakazuje vybrat si jiný tým než Českou republiku jako takovou nebo „jako součást rodiny evropských a světových demokracií“ (stále preambule ústavy). Kdy se octla Čína v rodině „evropských a světových demokracií“?
Koncept univerzality lidských práv označil Andrej Sacharov za největší intelektuální výdobytek 20. století. Česká ústava z tohoto konceptu vyšla. Oranžoví „činitelé“ (včetně emeritního), kteří na ústavu slibovali, slib porušili a diví se našemu překvapení. Zapomněli pak ještě, že jejich elegantní sebepojmenování „činitel“ není ústavním pojmem, nemá žádný obsah a neplyne z něho žádná politická kompetence. Předsedové komor vystupují jménem komory navenek, avšak jen tak, sami jako činitelé nemají víc váhy než pan Konvička na rohu ulice Ale přece jen mají jednu pikantní kompetenci, kouzlo nechtěného – jeden z ústavních delikventů, prezident, skládá slib na ústavu do rukou druhého, to se nám tu pěkně sešli, činitelé.
Onen pamflet není výkonem politické moci, není prohlášením parlamentu či vlády; je jen výkřikem nekompetentních činitelů za zády nejvyšších orgánů moci zákonodárné a výkonné.
Smlouva nad ústavu?
Se vší vážností konstatuji, že ústavní systém země je v troskách. Namísto ústavy se oranžoví činitelé řídí čínskou strategickou smlouvou, místo vlády dělá zahraniční politiku několik činitelů bez mandátu komor či vlády. Není známo, že by komory parlamentu reagovaly na své „vrcholné činitele“, třeba tím nejmírnějším způsobem – jejich odvoláním. Není známo, že by vláda, jejíž činitel vyhlásil věrnost Čínské lidové republice, reagovala svoláním mimořádné schůze; a není známo, že by takovou schůzi svolala sněmovna a pozvala tam vládu pohovořit si o své důvěře v ni.
Na demokracii si tu jen hrajeme. Ústavní systém mlčí k očividně nelegitimní změně státního kurzu od demokracie pryč. Ústava je cár papíru. Opozice má jiné starosti. Musí pomáhat činitelům zjednat pořádek v policejním sboru. Aby měli volné ruce na udržování strategického kurzu via Čína.
Je čas na občanskou neposlušnost. Doufat, že voliči konečně vystaví oranžovým činitelům účet, jako jej právem vystavili zpovykané a zkorumpované pravici, nemusí stačit. Protože není jisté, zda s těmito „činiteli“ zůstaneme aspoň do sněmovních voleb součástí euroatlantického kulturního a spojeneckého prostoru. A otázka roku, proboha, koho volit?
Autor je právník, bývalý ministr spravedlnosti
LN, 24.10.2016