Miloš Vystrčil, předseda Senátu PČR za ODS, se podle zpráv médií rozhodl pro cestu na Tchaj-wan na konci srpna. K cestě požaduje údajně letadlo českého státu.

Nejprve stojí za to krátce si připomenout historii. Čínská republika byla součástí vítězných mocností po II. světové válce. Po vítězství Mao Ce-tunga v čínské občanské válce se režim Kuomintangu udržel pouze na Tchaj-wanu. Čínská republika byla jako vítězná mocnost 2. světové války zakládajícím členem OSN a byla také stálým členem Rady bezpečnosti. Toto členství jí zůstalo i po prohře v občanské válce. SSSR se na protest dlouho neúčastnil hlasování v Radě bezpečnosti OSN (mj. tím umožnil vojenský zásah vojsk OSN v Jižní Koreji). Tento stav se změnil začátkem 70. let, kdy USA navázaly diplomatické vztahy s ČLR. Čínská republika byla v OSN a Radě bezpečnosti nahrazena ČLR v roce 1971. Čínská republika je v současné době (srpen 2018) v důsledku nátlaku ČLR oficiálně uznávána pouze 17 státy. Z evropských států ji uznává pouze Vatikán; v letech 1999–2001 ji uznávala Makedonie.

Miloš Vystrčil, předseda Senátu PČR, cestu na Tchaj-wan „zdědil“ po svém předchůdci, zemřelém Jaroslavu Kuberovi. Jeho ochota letět na Tchaj-wan se dá tudíž vykládat jako jakési naplnění „dědictví“, které mu připravil jeho předchůdce. Nicméně, jde i o něco mnohem zásadnějšího. Vystrčil je členem opoziční ODS a jeho plánovaná cesta do Čínské republiky je tak jistou demonstrací „nezávislosti“ na současné české vládě.

Co se využití vládního letadla týče, zatím není jeho použití potvrzené. „Letadlo přiděluje ministerstvo obrany, já to sice kontrasignuji, ale první volba je na nich,“ řekl premiér Andrej Babiš.

Pokud by Česko skutečně Vystrčilovi vládní letadlo povolilo, bylo by to oficiální potvrzení stavu, že Česko nesouhlasí s politikou jedné Číny. Vláda proto vládní letadlo sotva povolí. To bude Vystrčilem prezentováno jako „lokajství vlády“ vůči komunistickému režimu. Vystrčil totiž prohlásil i toto: Podle předsedy Senátu se Česko nesmí nechat zastrašit, nechat si zasahovat do svých suverénních záležitostí a stát se čínským lokajem, i kdyby to mělo mít nějaký dopad na česko-čínské obchodní vztahy. Vystrčil tak tímto sdělením dává najevo, že ho negativní vliv na česko-čínské obchodní vztahy nezajímá.

V době, kdy světoví státníci létají do Pekingu a snaží se vybojovat (podle své síly a možností) nejlepší možné obchodní vztahy s jednou z nejsilnějších ekonomik současného světa, se český politik vyjadřuje o čínském vlivu s despektem. Vystrčil tak hraje hru, která byla ukončena v roce 1971 dohodou mezi USA a komunistickou Čínou o tom, že právě ona převezme v Radě bezpečnosti mandát Číny místo Tchaj-wanu. Byla to politika prezidenta Richarda Nixona. V roce 1972 navštívil jako první americký prezident ČLR a setkal se s čínským vůdcem Mao Ce-tungem. V rámci zlepšování vztahů mezi Spojenými státy a komunistickou Čínou, které byl namířeno proti Sovětskému svazu, došlo k uznání tzv. politiky jedné Číny, podle které existuje pouze jedna legitimní politická moc vládnoucí entitě zvané Čína a Tchaj-wan je pouze jednou z čínských provincií.

Vystrčilovo „hrdinství“ se tak jeví v této souvislosti jako zcela směšné a má dokázat vlastně jenom jedno. Má být prezentováno na domácí, české scéně, jako odvážný boj za podporu demokracie v Čínské republice. Současně má být cílem této politiky kritika české vládní politiky (která se řídí mezinárodně uznanou politikou jediné Číny). Bude zajímavé sledovat, jaké „experty“ Vystrčil na Tchaj-wan poveze.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz