Stát, kraje, města a obce by neměly vlastnit a provozovat firmy. Slouží především jako dobře placená místa pro politiky a jako prostředek k tunelování veřejných peněz skrze dodavatelské firmy.

Ve čtvrtek stávkovali téměř výhradně zaměstnanci podniků, které jsou vlastněny veřejným sektorem. Prý nechtějí později do důchodu, nechtějí si více připlácet na lékařskou péči, nechtějí přijít o své benefity v podobě stravenek, cestování zdarma, příplatky na to či ono, co mnohdy ani přímo nesouvisí s výkonem zaměstnání, nechtějí snížené mzdy ani zvýšenou DPH. Cožpak o to, dokážu i pochopit, že se nechtějí vzdát současného stavu a chtěli by se mít pokud možno lépe. Kdo by nechtěl.

Jenže všechny následky mají své předchozí příčiny. A o nich nechtějí odboráři státních, krajských, městských nebo obecních podniků ani slyšet. Jaké to jsou? Neefektivita výkonu, absence soutěže podpořená mnohdy i monopolním postavením na trhu, způsob obsazování vedoucích pozic a tunelování skrze dodavatelské firmy, kdy dodávky jsou většinou předražené a výherci známí předem. Děje se to bez rozdílu toho, kdo je zrovna u moci. Za takových podmínek může v těchto podnicích jen těžko něco zbýt na zaměstnance dole, natož aby došlo k eliminaci či alespoň zmírnění korupce ve veřejném sektoru.

Všechny výše uvedené důvody by pominuly, pokud by neexistovaly podniky vlastněné a řízené za veřejné peníze. Soukromý sektor netrpí neefektivitou, neboť si ji nemůže dovolit. Zákazníci netrpí absencí soutěže mezi poskytovateli služeb, protože na ní je boj o zákazníka v soukromém sektoru postaven. Do vedoucích pozic jsou jmenováni skuteční odborníci v oboru, nikoli loajální partajníci, kteří jsou tam dosazeni jen proto, že v minulosti správně hlasovali. A představa, že si někdo bude cíleně tunelovat vlastní podnik cestou navýšení cen od dodavatelů, tak ta může vzniknout jen v hlavách těch, co nikdy žádný podnik nevlastnili.

Nebýt podniků vlastněných a řízených veřejným sektorem a politiky, nebyla by čtvrteční stávka a odbory by se vrátily k tomu, co je jejich hlavním posláním. Jednat jménem svých členů s jejich zaměstnavatelem v rámci kolektivního vyjednávání a ne se plést do politiky. Zprivatizujme tyto podniky, vymaňme je z rukou politiků a neefektivních nadhodnocených veřejných dotací a bude všem lépe. Z prodeje podniků naplníme státní, krajské, městské i obecní kasy, nabídka služeb v konkurenčním prostředí pro občany zlevní, neefektivita, zbytečné utrácení a malé domů se stanou minulostí a kvalitní zaměstnanci si za dobrou práci přijdou i na více peněz.

Jistě to nebude výhodné pro všechny. Pár soukormých firem, co vznikly po předchozí dohodě s politiky jen proto, aby se staly dodavateli za veřejné peníze, pravděpodobně skončí. Jedině dobře, protože založí-li si někdo firmu proto, aby dojil veřejné rozpočty, byl na nich závislý a ještě se měl lépe než firmy ve skutečném soukromém prostředí, nic jiného si nezaslouží. Hodně současných i bývalých politiků přijde o „přivýdělek“, který je společně s příležitostí přerozdělovat veřejné peníze mnohdy tím hlavním, proč se ocitli na kandidátní listině ve volbách. Pár odborářských bossů přijde o teplý flek. Jistě také pár lidí přijde o zaměstnání. Možná to budou zrovna ti, co ve čtvrtek blokovali jiné, kteří chtěli pracovat, házeli rajčata nebo plivali po těch, co s nimi na ulici nesouhlasili. To vše jsme mohli vidět na záběrech ze stávky. Inu, každá mince má dvě strany. Je čas se na tu druhou konečně podívat.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora