Poprvé by zde ale zároveň mělo dojít k fenoménu, kdy si kapři svůj tolikrát kritizovaný poslanecký rybník snad přece jenom začnou vypouštět: Poslanci VV jeli na první zasedání demonstrativně tramvají, a ač měli nárok na jízdu zadarmo, koupili si lístek. Prý to tak chtějí dělat i v budoucnu, a to nejen v MHD, ale i v letadlech, ve vlacích a v autobusech. Předsedkyně parlamentu zase odmítá služební vilu a chce zůstat na poslanecké ubytovně s tím, že jí tamní komfort stačí a má to odtud blízko do práce. Ani ochranku prý zatím nechce, podobně jako nový předseda vlády.

V koaliční dohodě se ODS, TOP 09 a VV domluvily nejen na zrušení bezplatné dopravy pro poslance, ale i na řadě dalších opatření, která, jak jsme byli doposud zvyklí slýchat, jednotlivě sice všichni vždycky v parlamentu i v senátu údajně chtěli, ale kolektivně se k tomu jaksi nikdy nenašla „politická vůle“. Ať už šlo o omezení doživotní poslanecké imunity nebo o zdanění náhrad, které dosahují desítek tisíc korun a poslanci je nemusí nijak vykazovat. Při 118 koaličních hlasech v parlamentě by teď náprava měla jít jak po másle. Dokonce i na snižování mzdy za neomluvené absence by mohlo bez problémů dojít, a to nejen při zasedáních sněmovny, ale i při práci jednotlivých výborů, podvýborů a komisí.

Zdůraznit je ovšem třeba, že tohle všechno pořád ještě není žádný vskutku závažný signál, že při všech těch oznámených úsporách na úkor obyvatelstva hodlají zákonodárci opravdu začít nejdřív u sebe: vždyť který normální smrtelník tady pobírá k hrubému platu ještě částku od dvaatřiceti až do třiačtyřiceti tisíc měsíčně na ruku coby „nezdaněnou část platu“. A když už má někdo služební auto, tak k tomu určitě nedostává nevyúčtovávaný paušál na další cestování, natož aby jezdil ještě k tomu zadarmo. I strhávání neomluvených absencí ze mzdy je všude běžná praxe.

Jinými slovy to, k čemu se parlament teď chystá, měl udělat už dávno. Nebylo by to, ostatně, nic nového pod sluncem: už před sto lety se strhávalo poslancům v Německu například 20 marek za každou vynechanou parlamentní schůzi. Peněžní postihy při absencích byly v roce 1910 zvykem také ve švýcarském parlamentu.

O tom, že si kapři svůj rybník přece jen vypouštějí, se bude moci mluvit teprve, až parlamentem projde například oznámené snížení platů ústavních činitelů. Popřípadě až se skutečně podaří viditelně snížit počet parlamentních výborů a podvýborů, jejichž vedením si poslanci tradičně vylepšují příjmy, což v minulém volebním období přišlo státní pokladnu na 100 milionů.

Zatím jsme v tomto ohledu ovšem spíše svědky slabého rozjezdu: z původních 18 výborů se doposud povedlo sloučit jen dva, a to pro obranu a pro bezpečnost. Ty ovšem patřily pod jednu střechu už v minulosti a jejich rozdělení se pranýřovalo jako účelové už před květnovými volbami. Do budoucna se snad počítá ještě se sloučením výborů petičního a kontrolního. I v tom případě by jich ale zbylo pořád ještě šestnáct oproti dřívějším osmnácti. Což věru nejsou původně avizované dvě třetiny. I kdyby se koalici ale nakonec povedla i plánovaná třicetiprocentní úspora parlamentních funkcí, pořád ještě by to nebyl žádný zázrak. Naopak. Byl by to jen důkaz, že se koalice chová normálně: v krizi přece musí restrukturalizovat svůj podnik každý management.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6