ODS by si měla své převahy v horní parlamentní komoře užívat plnými doušky – dokud ji má. Doplňovací senátní volby v Chomutově a naposledy tento víkend v Přerově ukazují, že veřejnost z její mise příliš nadšená není, pročež sice lenivě, leč přece posiluje pozice levicových stran.

Není se čemu divit. Vláda předvádí aroganci jak vůči politickým oponentům, tak vůči občanům (viz premiérova pouť do radaru zaslíbených Brd). Topolánkova (a Kalouskova) fiskální reforma je nesrozumitelná a pro většinu populace nevýhodná. Ještě hůře dopadají Julínkovy náměty na změny ve zdravotnictví, které by měli zaplatit zejména pacienti.

Tomáš Julínek je vůbec pro ODS dáreček. Jeho kumulace funkcí je obdivuhodná: zároveň stíhá být ministrem zdravotnictví i předsedou jedenačtyřicetičlenného senátního klubu ODS. A místo toho, aby v Praze vysvětloval své resortní novátorské záměry a ve Sněmovně odpovídal na interpelace, tak s výletníky z celého světa cestuje v senátní delegaci na malebný ostrov Bali na zasedání Meziparlamentní unie.

Po chomutovském triumfu KSČM bodovala v Přerově – zásluhou primátora Jiřího Lajtocha, ale i partajních špiček, jež se v obvodě střídaly jak svatí na orloji - ČSSD. Je vidět, že šikovní starostové se jí vyplácejí. Loni připadly mandáty Boženě Sekaninové (Prostějov), Jiřině Rippelové (Sušice), Petru Víchovi (Bohumín) a Otakaru Veřovskému (Ostrava). Potvrzuje se, že komunál je grunt a nejnadějnější odrazový můstek pro politické talenty.

Novinkou je schopnost levicových subjektů zmobilizovat své sympatizanty při volbách do dlouho zatracovaného Senátu. Sociální demokraté i komunisté jej vzali na milost a jali se stavět hráz rozpínavosti konzervativců v jeho zdech. A protože senátní většina ODS spočívá na jediném křesle, je důležitý každý zvolený nepravicový senátor. V Chomutově ani Přerově ODS nic neztratila, dosavadní senátoři patřili k nezávislým. Ale proběhlé volby lze považovat za klíčovou přípravu na klání příští.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka se snaží horní komoru otevřít, popularizovat, zakotvit v ní disciplínu. Přesto se spekuluje, že tak činí především s vidinou Hradu, kam by se jednou rád vyšvihl. Výsledky působení všemožných „píáristů“ abyste však na veřejném mínění pohledali. Mnohem úspěšněji vychází úsilí zakořenit v Senátu modré think-tanky, hlavně „Efektivní stát“ Sobotkova a Topolánkova spolupracovníka Edvarda Kožušníka. A též ideologizovat oficiální výstupy ze Senátu. Připomeňme tažení za zákaz propagace komunistických myšlenek, zřízení komise zkoumající ústavnost KSČM nebo boj za uzákonění Ústavu paměti národa, který minulý týden prošel v upravené podobě Sněmovnou.

Dominance ODS učinila ze Senátu nelítostnou hůl na levici. „Škoda rány, která padne vedle,“ mohlo by znít jeho motto. Ideologizace Senátu a nutkání stát se druhou Sněmovnou s přímým vlivem na exekutivu a každodenní politiku zbytečně zastínilo méně formální, avšak prospěšnější senátní úlohu – vést trpělivou diskusi o tématech, na něž poslancům nezbývá čas. V nadcházejících dnech se bude na půdě Senátu například debatovat o demografické krizi či o návrhu sídla Národní knihovny na Letné. Až se podaří síly levice a pravice v Senátu srovnat, třeba se přestane ubírat slepými uličkami a soustředí se více na to, co mu jde a čím si může vylepšit pověst u voličů.

zkrácená verze vyšla 7.5.2007 v Právu