Ať se budeme dívat na poslední volby z kteréhokoli úhlu a výsledek posuzovat z jakékoli politické pozice, jedno je jisté: politická scéna se zásadně změnila. Stačilo pár hodin, od dvou do deseti a od osmi do dvou následujícího dne, načež se odporoučeli čtyři předsedové stran, z parlamentu dvě politické strany vyletěly, dvě nové do něj vešly a pořadí se promíchalo. Někdo má radost, někdo žalost, ale i ten, kterému je to jedno, musí uznat, že padla oblíbená pivní teze, že volby nemají smysl. Suverénní moc voliče se projevila i v detailech, pokud budeme pokládat sesazení Íčka Langra za detail. On to zas tak moc velký detail nebyl. Tento člověk arogantně ignoroval svoje vazby s mafií, stal se dokonce volebním vůdcem, jenže volič ho pomocí jednoduchého kroužkování ze sněmovny vyrazil a dobře udělal. To kroužkování se očividně osvědčilo. Kéž by nabylo na popularitě a použilo ho v příštích volbách více lidí. Je to pozoruhodně funkční bič na stranické sekretariáty, sestavující podle své libovůle kandidátky. Není to zdaleka jediné potěšující poselství těchto voleb.

Předvolební kampaň byla nejdelší a nejhnusnější za dvacet let od pádu režimu. Lze snadno doložit, že právě sociální demokracie hrála prim jak v nákladech, tak v agresivitě a populismu. Teď je řada na marketingových odbornících, aby vysvětlili, jak je možné, že se tak mastodontí kampaň minula účinkem. Připomnělo mi to příhodu z mé praxe „propagačního pracovníka“, dělal jsem inzerci v obchodním domě Kotva. V oddělení elektro jsme tam měli jeden jediný kus hnusné drahé neautomatické pračky. Usmyslel jsem si, že pračku pomocí inzerce prodám. Pořádně jsem provětral rozpočet, inzerátů velebících tu obludu jsem nechal zveřejnit tucet, možná víc. Neprodal. Od té doby vím, že inzerce není všechno. Inzerce má smysl, pokud je nabízené zboží dobré.

Že jsme vyhráli mistrovství v hokeji, je pěkné. Ale že český volič projevil tolik zdravého úsudku, že potrestal stranu, která mu nabídla tolik laskomin, a naopak vyzvedl stranu, která nabízela jen krev, pot a slzy, to je důvod k národní pýše mnohonásobně větší. Pan Tvrdík asi má v Lidovém domě cedulku s parafrázovaným Napoleonovým výrokem S HLOUPOSTÍ ČESKÉHO VOLIČE LZE POČÍTAT JAKO S FAKTEM. Tato maxima neplatí. Je to skvělé překvapení. Nevěřil jsem v nic dobrého, když jsem porovnával váhu dvou nabídek, „třináctý důchod“ na jedné misce a „odpovědnost“ na druhé misce. No a ke kladům právě uzavřených voleb patří i to, že jsme se zasmáli. To třeba když Pavel Kováčik v komentáři k výsledkům prohlásil, že prohráli dělníci a důchodci a matky s dětmi. Dělníci samozřejmě prohráli, už v roce 1948, kdy partaj pana Kováčika v ozbrojeném puči uchvátila vládu. V důsledku čtyřicet let trvající hospodářské devastace mají dnešní dělníci poloviční platy než jejich soudruzi na západ od našich hranic. Bude to trvat minimálně ještě dvacet dalších let, než se to srovná, pokud vůbec někdy. Kdyby vyšel pokus vzít tu cestu přes Řecko, nedočkali by se možná nikdy.

LN, 31.5.2010