Ti, co předpovídali, že Miloš Zeman vyrukuje do druhého kola s tzv. hnojomety, jsou tak trochu pro smích. Nic takového se nekonalo a pokud tady budou frustrovaní příznivci poraženého Jiřího Drahoše včetně něj stále tvrdit, že mezi hnojomety patří různé proruské servery, pak bych pro pořádek připomněl ty hnojomety prodrahošovské, které se činily až horečně (namátkou Echo24, Forum24 a hromada dalších). Takže tyto spřátelené entity si nemají co vyčítat a co do vulgarity reakcí před i po volbách vítězí myslím ty prodrahošovské. Prohrávat se musí umět. Ale to vše není vůbec důležité. Je tu vítěz a je tu poražený. Poražený po zásluze.

Před týdnem jsem v NP prorocky psal, že Velká Změna se konat nebude. Po zásluze byl Jiří Drahoš poražen především proto, že lze jen těžko pochopit, proč vlastně do těch voleb šel. Bez šťávy, motivace a jakékoli emoce. Suché až kožené, školometské a prkenné vystupování ho provázelo celou kampaň a ani pro druhé kolo se z tohoto začarovaného kruhu nevymotal, leda že agresivně hryzal tam, kde to nebylo na místě. Že mu nepomohla mediální masáž z velkých mainstreamových médií a nenápadná, leč nezakrytelná podpora veřejnoprávní televize či rádia, je jen důkaz toho, že většina českých voličů, kteří jsou ochotní zvednout zadek a jít k urnám, neztratila rozvahu a rozum. I když budeme uráženi za to, že jsme to nakonec hodili presidentovi, můžeme spokojeně konstatovat, hodili jsme to politikovi ne ideálnímu, ale rozhodně ne umělé figuře bez minuty politické práce v životě. V tomto kontextu bylo až tragické prohlášení Jiřího Drahoše, že „sice neuspěl, ale bude bojovat dál“. Nepochopil jsem, co tím bojem myslel, a nepochopil jsem, jak lidé v pozadí mohli pro nelehký úkol porazit Miloše Zemana vybrat tak špatnou figuru. Hoši, hoši, nic jste nepochopili.

Prohra Jiřího Drahoše není prohrou rozumu, lásky a pravdy a důsledkem ovlivňování voleb, jak neopomenul Jiří Drahoš a jeho fanklub obligátně uvést, ale prohrou horšího kandidáta. Tak jednoduché to je! Většina aktivních voličů dobře pochopila, že volba presidenta není soutěží Česko má talent a že do funkce presidenta nemá lézt chlápek, který se tu funkci chce na Hradčanech teprve za pochodu učit. Pražákům by to nevadilo, většině zbytku republiky to ale nepřišlo jako dobrý nápad. To je dle mého názoru pravá příčina tohoto výsledku a ostatní je jen konverzace.

Miloš Zeman, byť v nedobré zdravotní kondici, to dokázal. Ve své děkovné řeči nepřímo, jemně, leč naprosto čitelně ve stručném popisu své kariéry vlastně poučil Jiřího Drahoše, že si to musí v politice pěkně odpracovat zezdola, aby dosáhl úspěchu. Ví Bůh, že to je správná cesta a je-li Jiří Drahoš alespoň trochu politicky gramotný, nebude se chovat jako profesor Švejnar. Ten v politice také nikdy nic neudělal, přijel jako deus ex machina z USA, vyšmiknul si kampaň, dostal za uši, pak zase v politice nedělal nic a zase vše dokola nanovo, aby opět dostal za uši. Nechce-li být Jiří Drahoš za loutku, kterou dosud byl, pak může začít s prací v politice. Je to práce zvláštní, ale je to práce jako každá jiná. Musí se to umět. Letos má Jiří Drahoš šanci, máme před sebou komunální a krajské volby. Takže, pane Drahoši, hic Rhodos hic salta.

Na starého chytrého ještěra, který je bohužel vymírajícím druhem, jste, pane profesore, tentokrát opravdu neměl. Příště už takového soupeře mít nebudete, takže když zapracujete, můžete mít šanci. Přejme si ale, aby příště své kandidáty vyslaly politické strany, jinak to bude šaškárna.