Křesťanští demokraté bývají často a nefér obviňováni, že se zuby nehty touží vetřít do jakékoli vlády, ať už levé, nebo pravé. Přitom jsou středovým subjektem již svou podstatou: umírněným stylem vystupování i programem, který přirozeně nachází průniky s programy jak ODS, tak ČSSD. Být středovou stranou - a jazýčkem na vahách - není ostuda, ani vyčůranost. Ty, co umí hledat kompromisy a stabilizovat situaci, bychom naopak měli ctít. Nemluvě o tom, že aktuálním trendem v evropské politice je „dostředivost“, omílání extrémů.

Tím spíš mrzí, že někteří lidovečtí zákonodárci zavdávají důvod si myslet, že důležitější je pro ně ukotvení KDU-ČSL v kabinetu, než pověst na straně jedné a vývoj státu na straně druhé. Jakmile jindy konsensuální poslanci Ludvík Hovorka a Jiří Carbol začali spojovat trestně právní kauzu vicepremiéra Čunka s osudem vládou navrhovaných reforem, řekli si o nálepku vyděračů. Pokud by Topolánek Čunka odvolal, byl by to podle Hovorky „vážný problém pro koalici a reformy“. Premiér pak prý „musí samozřejmě počítat s tím, že je tady riziko, že mu nebudeme dál vládu podporovat". Carbol dodal, že by odvolání Čunka navzdory lidovcům znamenalo jednoznačné vypovězení koaliční smlouvy.

Je to hra vabank. Pakliže Jiří Čunek aféru plnou záhadných peněz a podivuhodných svědků ustojí, budou před KDU-ČSL další dlouhá a plodná léta v české politice. V opačném případě ji mohou občané z první ligy šupem poslat do okresního přeboru. Bylo by zajímavé vědět, zda popularita, jíž se Čunek u svých věrných těší, je dána absolutní důvěrou v „božího člověka“ pronásledovaného intrikány, anebo obavami z pokračování lidovecké sebedestrukce. Stokrát může Jiří Carbol vrhat podezření na Topolánkova poradce Dalíka, který údajně o Čunkově stíhání znal podrobnosti dřív, než vypluly na denní světlo. Kuloárním spekulacím, že Čunka máchá v hnoji (jedno jestli vlastním, či nastraženém) vnitrostranická opozice těžce nesoucí loňský odchod Miroslava Kalouska z předsednické funkce zabrání sotva.

Přitom malověrnost lidovcům nesluší. Jen v jejich poslaneckém klubu zasedá nejméně pět potenciálních lídrů (starých známých i dosud zastíněných) schopných Čunka kvalitně nahradit. A nemusí se zrovna jednat o Vlastu Parkanovou, která stejně před politikou preferuje nahrávání přihlouplých popěvků. Ačkoli nedávný seminář Občanského institutu na půdě Sněmovny ukázal, že KDU-ČSL trpí obdobnými neduhy jako jiné partaje (pocitem odloučení členů od vedení, sporem mezi pragmatiky a hlasateli hodnot, zmítání se na pravo-levé škále…), nikdo nemůže zpochybnit tradici a kompetenci, jež se i u nás s křesťanskodemokratickým proudem politiky pojí. Trumfem Jana Šrámka i Josefa Luxe byla však vypočitatelnost a rozvaha, nikoli demagogie, velkohubost a nervozita.

Dosavadní propírání reformního batohu parlamentem je prosto překvapení: čeká se na pozměňovací návrhy ve druhém čtení. Poslanci Hovorka a Carbol si vysloužili renomé sociálně orientovaných kritiků zejména zdravotnické části zleva. Kdyby svoji sympatickou zásadovost a oddanost programovým pilířům své strany nerozmělňovali zbytečnými komentáři k Čunkovu případu, pomohli by obrazu KDU-ČSL ve společnosti mnohem více.

Právo 7.6.2007