29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Vybydlení státu

24.9.2011

Pravice i levice paradoxně sdílejí jednu ústřední ideu: stát vnímají především jako firmu

Kritická situace ve šluknovském výběžku, zdá se, "vyprudila" vládní místa k aktivitě. Nastává tedy mezihra silných prohlášení a různých akčních plánů. Ty budou asi spočívat hlavně v zintenzivnění aktivit, jež různé vládní, komunální i nevládní orgány a organizace dosud prováděly. Část z nich se za určitých okolností osvědčila, o části se to jen mylně soudí. Výsledný efekt se ale nemusí moc lišit od všemožných "souborů opatření", jimiž komunistický režim hodlal zvýšit výkonnost z povahy věci nevýkonného hospodářství. Příčiny vzniku a doslova bujení "sociálně vyloučených" lokalit totiž odhalují některé zásadní, ba systémové nedostatky našeho polistopadového systému.

Záměrně jsem napsal "našeho" polistopadového systému, neboť teoretických kázání o demokracii, kapitalismu a trhu zaznívá denně plno, leč většinou jde o pouhá abstrakta vypůjčená z učebnic. A učebnicovou demokracii stejně jako učebnicový kapitalismus nutno označit za jevy utopické, tedy reálně neexistující.

Romská ghetta jsou především produktem volného trhu, zákonů nabídky a poptávky. Vytvořili je nikoliv Romové, ale podnikatelé, kteří nalezli možnost, jak "podojit" stát cynickým zneužitím sociálně okrajových skupin, především tedy Romů. A často měli úspěch i díky netečnosti či přímo "ekonomickému zapojení" radnic obcí a měst. Z oblastí, kde není dostatek pracovních příležitostí, schopní odcházejí, kdežto trh do nich (tedy na okraj) hrne ty, kteří mají – například kvůli nízké kvalifikaci či rasovým předsudkům většinové společnosti – problémy uchytit se i v prosperujících zónách. Neviditelná ruka trhu svírá mohutné koště, jímž zametá "smetí" do koutů. "Smetím" jsou všichni, kteří nesplňují kritéria strojové výkonnosti, pružnosti a efektivity. Zkrátka "nepřizpůsobiví" všech ras, názorů i vyznání, nedostačující nárokům moderní doby, jež dávno přenesla principy pásové výroby z továrních hal i do kanceláří.

Ale i na bídě se dá vydělat. Nejen tak, jak to předvádějí provozovatelé různých "ubytoven" na Šluknovsku i jinde, ale například i pomocí hracích automatů. Sociální důsledky existence této pavoučí sítě jsou horší, než jaké by přinesla legalizace tvrdých drog, přesto se za vydatného přispění Miroslava Kalouska u nás rozrostla do jinde nevídaných rozměrů. Tradice pochybná, odpovědnost záporná, prosperita pro vybranou skupinu výborná. Pročpak už někdo tento černý byznys dávno nezakázal? Přitom je asi tisíckrát nebezpečnější než KSČM – námět k zamyšlení nejen pro poslance Stanislava Polčáka.

Když se problémy nakupí a napětí exploduje, nastává čas pro represi, pro tzv. nulovou toleranci. Do problémových oblastí se pošle policie, na jejímž rozpočtu se léta škudlí. Anebo je dokonce, jako v době vlády Věcí veřejných nad vnitrem, systematicky osekávána, aby se uvolnilo místo na trhu pro byznys soukromých agentur, ABL samozřejmě nevyjímaje. Ale i kdyby se situace v tomto ohledu vylepšila – pokud USA ekonomicky vysály dvě lokální války, nemohou přivést Českou republiku na buben permanentní policejní manévry v deseti "vyloučených lokalitách"?

V uplynulých dvaceti letech popisovaly politické elity stát víceméně jako nutné zlo, jako špatného hospodáře a omezovače svobody jedince. Stát měl být malý, neboť "velké věci" přece zařizují tržní síly a prosazování individuálních zájmů každého z občanů. Tak pravila pravice, která u nás vládla většinu polistopadového času. Sociální demokraté nahradili v době své osmiletky pravicový "minimální stát" vidinou státu coby jakéhosi přátelského "home creditu", u něhož se nemusejí splácet půjčky. Jiné funkce v jejich podání vlastně ani plnit neměl.

Pravice i levice tak paradoxně sdílejí jednu ústřední ideu: stát vnímají především jako firmu. Buď jako "nočního hlídače", čili jako specifickou agenturu, kterou si občané platí ze svých daní, anebo jako pobočku "home creditu". Žádný div, že když po vítězných volbách stát převezmou, chovají se k němu především zištně, a korupce tedy jen kvete. Korupce však, mimo jiné, podlamuje legitimitu státní moci zasahovat a po občanech cokoli vyžadovat. Zvláště když lidé vidí, že výše příjmu (bohatství) zpravidla není odrazem pracovitosti, píle a poctivosti.

Zatím si Češi mohli užívat blahobytu, neboť se vezli na vlně hospodářské prosperity celé západní civilizace. Ta však patrně doznívá. Zasáhne-li nás skutečná hospodářská krize, podobná té z třicátých let minulého století, může se celá Česká republika snadno proměnit v jednu velkou "vyloučenou lokalitu", kde se situaci Romů přiblíží i nemalá část "bílé" populace.

V tom spočívá hlavní nebezpečí, nikoliv v jistém nárůstu hlasů pro Dělnickou stranu kvůli tomu, že se zviditelní ve Varnsdorfu. A pokud se "bílé" elity chovají ke státu často podobně jako "nepřizpůsobiví" k ubytovně na sídlišti, těžko čekat nějakou rychlou změnu k lepšímu.

LN, 19.9.2011

Autor je politolog