Stoletá tradiční politická strana vykročila do svého druhého století ne právě slavně

Skromný poslanecký klub, suchá opoziční skýva, jak tomu říká prezident Zeman, ústup z krajských i komunálních pozic, což byla vždy nejsilnější stránka, jedině snad silný senátní klub, ale tam se moc skutečné politiky nedělá.

To je dnes KDU-ČSL, do jejíhož čela na brněnském sjezdu přichází poslanec Marek Výborný a senátorka Šárka Jelínková, kterou si jako svou první místopředsedkyni vyžádal, dlouholetá starostka úspěšné malé obce, která v senátním obvodu porazila místopředsedu Senátu a těžkou váhu ČSSD Zdeňka Škromacha.

Lidovci jako klidná síla, jak se léta nazývají, neradi prepřahají a nevolí rázná řešení, na druhé straně ale sází na nepopsané listy, jakými na začátku byli Josef Lux i Pavel Bělobrádek.

Ne že by přivedli straně davy voličů, ale uměli i s málem brilantně politicky hospodařit, Lux založil Čtyřkoalici, kde lidovci byli hegemonem, jejímuž triumfálnímu volebnímu vítězství zabránilo jen jeho předčasné úmrtí. Přesto po ní zbyl největší senátní klub, předseda Senátu a řada hejtmanů a starostů, jako nikdy v historii.

Bělobrádek stranu naopak po historickém debaklu vrátil do Poslanecké sněmovny a vlády a vyřešil její tristní finanční situaci po prohraných volbách. Připustil ale zároveň nešťastné kroky, jako kvapně slepenou a ještě kvapněji rozlepenou koalici s hnutím starostů STAN. Stranu opět odevzdává svému nástupci balancující na hraně zvolitelnosti.

Z jeho hodnotícího projevu ale moc reflexe slyšet nebylo, vypadalo to spíše na projev spokojeného předsedy úspěšné silné strany, která má jen drobné problémy způsobené beztak jen nepřejícníky a novináři. V útocích na ně si nezadal s Andrejem Babišem, jak si všiml kolega Lukáš Jelínek. Asi byla opravdu už ta pravá chvíle, aby z čela strany odešel.

Před Markem Výborným je tak heroický úkol. Nejen stranu zachránit, zastavit její pád, ale pokusit se vysát celý její voličský potenciál. Kdybychom vážně brali její zakotvení v hlavním veleuspešném evropském proudu křesťanské demokracie, pak je to až kolem 40 procent volebního zisku. Výsledky sousedních rakouských lidovců, německých křesťanských demokratů a bavorských sociálů jsou toho dokladem.

Jejich čeští partneři zajisté na takové zisky v levicové české společnosti nemají, ale někteří si kladou oprávněnou otázku, zda jejich věčné příštipkaření hluboko pod deseti procenty má vůbec smysl. Je toho strana s výborným předsedou, jak si Výborný sám slovně zahrál se svým příjmením, vůbec schopna? Zatím tomu nic nenasvědčuje.

On sám je zase nepopsaným listem, takže je možné čekat ledacos. Od překvapení po zklamání. Není politikem známým, ani moc charismatickým, širší veřejnost znala spíše jeho otce Miroslava, který se mediálně mnohem více zapsal jako ministr obrany. V průzkumech popularity se neobjevuje. Jeho politické názory jsou nejasné a spíše konzervativní, takže otevírání se strany mu půjde ztuha.

Na druhé straně ale ve svém projevu dobře vystihl slabiny dosavadní politiky své strany, přiměřeně se vypořádal s omyly a vyzval z vandru domů všechny zběhlé křesťanské demokraty.

Jeho zvolení je sice výrazem všemožné krize stoleté strany, včetně personální, ale právě v krizi mohou být možné mnohé reformy, které pak mohou vést k oživení a konjunktuře. Popravdě řečeno, ani samotní jeho sjezdoví voliči od něj vlastně nečekají mnoho, proto může jen překvapit.

Doba pro něj nebude zrovna výborná, ale některé nadějné momenty se mu přesto rýsují. Roste nespokojenost určité části společnosti s vládnutím levicové koalice podporované komunisty i prezidentem Zemanem, s trestně stíhaným premiérem v čele, jehož by si mnozí až úpěnlivě přáli spíše rovnou v cele.

Přítomnost politiků ODS, TOP 09 a STAN na sjezdu může být zárodek opětné možnosti spojení středopravých sil. Luxovská Čtyřkoalice je stále vzorem. To by ale musel Výborný setřást ze strany nálepku ochoty jít do vlády s kýmkoliv, včetně s nyní proklínaným oligarchou Babišem. Určité kroky v tom směru, byť zatím skromné a jen slovní, už učinil.

KDU-ČSL je stranou, jak řečeno, historickou a prezentovala svého nového předsedu jako už dalšího v dlouhé řadě významných osobností. Nesetřásla zcela ale obavu, že může být také poslední. Často slyšitelné hořekování, že strana má skvělou historii a program a že ho jen neumí dobře prodat, ji nezachrání.

Nový předseda naznačil několikrát, že si to uvědomuje. Teď už zbývá jen maličkost, převést to do své politické praxe.