Místopředseda ČSSD Michal Hašek se koncem srpna zviditelnil pokusným balonkem - myšlenkou kandidatury Miloše Zemana na prezidenta v dresu sociální demokracie, kterou podpořil též podpisem petice zemanovců za přímou volbu. Prvního září k ní na půdě Poslanecké sněmovny připojili podpis i Petr Gazdík a tři jeho STANisté, Jaroslav Foldyna z ČSSD a poslanec za VV Miroslav Petráň.

Haškovy aktivity lze samozřejmě vnímat především jako projev jeho pokračujícího souboje s Bohuslavem Sobotkou. Nicméně ve stejnou dobu „přeběhl“ do klubu ČSSD nezařazený poslanec Stanislav Huml. Přitom ještě nedávno koketoval s Janou Bobošíkovou a její Suverenitou, ale i s Jiřím Paroubkem. Huml kandidoval za VV coby nezávislý, leč s puncem dopravního experta. Svojí odbornost pak v politické praxi nesporně, byť svérázně prokázal: na jaře nahodil svého černého Hummera, nepozorovaně dovezl spiklence Škárku z ruzyňského letiště do srubu v lesích za Prahou, pak se vrátil, zavázal Kočí oči a bezpečně ji dopravil do srubu za Škárkou. Co na tom, že to pak popíral, do podvědomí veřejnosti se zapsal hlavně touto „hollywoodskou“ scénou. Těžko říci, zda mu v další politické dráze pomůže, vedení ČSSD však patrně Humla ocenilo jako poměrně nebezpečného „ostrého hocha“, kterého je lepší míti ve službách vlastního gangu (klubu).

Nebezpečnost poslance Humla samozřejmě nespočívá v tom, že by svévolně odvážel poslance a poslankyně do temných hvozdů (byť by tak leckdy mohl přispět ke zvýšení „kvality demokracie“), ale v jeho potenciálu pro konkurenci. Vždyť právě rozklad spektra od leva do středu na příliš mnoho subjektů způsobil v roce 2010 porážku levice, nikoliv skomírající ODS a tandem Kalousek-Schwarzenberg.

Vzoreček KSČM + ČSSD + SPOZ (Strana práv občanů Zemanovci ) + Suverenita (její zařazení je jistě sporné, nicméně hlasovali pro ni spíše lidé s nižšími příjmy) dává výsledek 41,35 procenta, zatímco ODS + TOP 09 pouze 36,92 procenta. Věci veřejné získaly 10,88 procenta, ovšem vzhledem k tomu, že pětiprocentní laťku překonaly z „levicového vzorečku“ pouze (pro VV nepřijatelní) komunisté a sociální demokraté, nezbylo středovým VV coby potenciálnímu jazýčku na váze nic jiného než se přidat k pravici.

Tak jako tak, „čistá pravice“ obdržela ve volbách 2010 něco málo přes třetinu hlasů (4,39 procenta pro KDU-ČSL nebyly pravicové hlasy, ty lidovcům odsála „topka“), čili není vůbec divné, když nyní nespokojenost s vládou vyjadřuje v některých průzkumech až 80 procent veřejnosti. K moci by se strany s programem úspor a škrtů asi jinak dostaly pouze v případě platnosti volebního práva omezeného majetkovým cenzem.

Drolení není výsadou levé části spektra, příště na ně může doplatit pravice. Jde o chorobu „celostátní“, jejímuž šíření napomáhá též volební marketing a medializace politiky, kterou lze mnohem snáze než dříve provozovat emitováním virtuální reality (obrázků a emocí) z pražského centra. Ale přispělo k němu i „vymření dinosaurů“ ve smyslu politických lídrů schopných na sebe nabalit masy. Petru Nečasovi i Bohuslavu Sobotkovi se vyčítá sucharství, Miroslav Kalousek před sebe povystrčil „lidového aristokrata“ Karla Schwarzenberga, Vít Bárta maskota Radka Johna. To Miloši Zemanovi stačilo vylézt z vysočinské „nory“, oprášit si sako a kalhoty a bez větší námahy se málem přehoupl přes pět procent.

Bez silného lídra je ČSSD prostě velmi zranitelná. V Lidovém domě dobře vědí, že vlastně vůbec nesoupeří s ODS nebo TOP 09 - ty loví hlasy v úplně jiných revírech. Pro ČSSD jsou hlavním sokem Miloš Zeman, odtržený Jiří Paroubek, Suverenita a podobně, tedy „škodná“, co leze do jejího zelí. Pravice je totiž ve volbách pro levici nikoliv bezprostředním soupeřem (a není jím ani levice pro pravici), ale především plakátovým bubákem, jímž straší, a tudíž mobilizuje své potenciální voliče. Volební zápas zpravidla vyhraje ten, kdo dokáže zmobilizovat vlastní voličské jádro a zároveň oslovit politický střed neboli vhodně namixovat radikálnost s umírněností (či se svébytnou přitažlivostí pro středové voliče). Když se veverky změnily v ještěrky Takové jsou poněkud paradoxní zákonitosti „volebního trhu“. Návrat Miloše Zemana jako prezidentského kandidáta by sociálním demokratům alespoň nepřímo dodal nejen postavu zdatnou v praktické volební alchymii (slovníkem Michala Haška vyjádřeno „s chutí a zápachem“), ale možná i Šloufovy peníze. Lobbista Miroslav Šlouf, hájící u nás zájmy ruského ropného gigantu Lukoil, po svém vypuzení z Lidového domu nelenil a začal si hledat štěstí jinde. Našel ho i ve spojení s Václavem Klausem, čímž se dostáváme opět na pravici.

Ta totiž rovněž postrádá silného lídra. A v čase hroutících se „eurojistot“ by se jím mohl stát právě Václav Klaus. Možná tedy nastává éra návratu dinosaurů, zvláště když se z Johna, Bárty a blondýnek vyklubaly kluzké ještěrky s dinosauřími zoubky.

LN, 3.9.2011