Poprvé jsem Miloše Zemana spatřil naživo někdy koncem listopadu 1989 na parkovišti motolského krematoria. Zrovna probíhala tryzna za Františka Kriegla, velkého komunisty a interbrigadisty, který měl tu odvahu, že v roce 1968 jako jediný nepodepsal moskevské kapitulační protokoly. Jinak ale měl na vítězství KSČ v ČSR a na poměrech 50. let určitě "nemalou zásluhu".

Nevím, jestli stejnou nebo větší jako známý stalinista Jiří Ruml, který, když nezvládl v roce 1968 svou roli komunisty a musel dres KSČ vyměnit za oblek chartistický, což mu rodná strana nikdy neodpustila a občas ho cvičně zavřela do vězení. A zrovna v ty dny v listopadu 1989 byl z lapáku defininivně propuštěn, aby posléze za celoživotní služby demokracii obdržel od prezidenta Havla státní vyznamenání.

Obličej Jiřího Rumla byl v té době již znám (ještě v říjnu 1989 neznalo obyvatelstvo ČSSR ani podobu Václava Havla), a proto jsem na něj, když se vysoukal z obstarožní Škody 105, upozornil malý televizní štáb, který jsem doprovázel. Ale jaké bylo moje překvapení, když - jakmile zahlédl televizní kameru - ke mně přikvačil hřmotný chlapík, který okamžitě a bez okolků prohlásil: "Já jsem Miloš Zeman, autor článku v Technickém magazínu."

Z technokratického a možná i politického hlediska měl tento článek daleko větší význam než jakékoli bezzubé prohlášení Charty 77 nebo výzva Několik vět z pera Václava Havla. Miloš Zeman se tak již tehdy stal latentně populárním. Jméno autora článku jsme tehdy nepovažovali za příliš významné, obsah ale ano.

Miloš Zeman se pak v různých show, hlavně u Jiřího Suchého, snažil zesměšňovat Václava Klause, na kterého asi velmi žárlil. Klausovi to ale tehdy vůbec nevadilo, jel si svoji lajnu na vítězném koni. Ale žádná vítězná serie netrvá věčně a Klaus padl do Sarajevské léčky, nastražené mu jeho věrnými spolubojovníky Pilipem a Rumlem juniorem a schody mu přitom snaživě mydlil Václav Havel.

Zeman, jak už bylo mnohokráte řečeno, chtěl vstoupit do Strakovky hlavním vchodem a také se mu to povedlo. Té volební kampani v roce 1998 obětoval vše. Nechal na hřišti celou duši a jeho sen se mu splnil. Ovšem koalice s Havlovými "milci" Luxem a Rumlem se díky Rumlovi ukázala nemožnou a Zeman s Klausem, za vydatné pomoci, myslím, Miroslava Macka, upekli tzv."opoziční smlouvu".

Ta byla nenáviděna a je proklínána dodnes. A já myslím, že hlavním důvodem toho proklínání byl fakt, že Klaus a Zeman ji upekli bez Havlova požehnání a Ruml s Luxem byli najednou, proti veškerému očekávání a Rumlovu velkohubému vychloubání, mimo vládní mísu a tato skutečnost Václava Havla nesmírně hnětla. A proto proti této, zcela zákonné a ústavě neodporující smlouvě, podal ústavní stížnost.

Rozebírat Zemanovu kandidaturu na prezidenta v roce 2003 nemá význam. Zeman to významně prokoučoval, byl si příliš jist převahou ČSSD a svým zvolením. Na přípravu se vykašlal. A ani projev neměl nijak valný. Připomínal nepřipravenou řeč strejce na svatbě dcery. Ale Zeman v žádném případě není lenoch a letos se, jak se zdá se, připravil dobře. Myslím, že jako jediný má už hotovou petici s 50 000 podpisů a to také o něčem svědčí.

Prostě a jednoduše, Miloš Zeman je jediným prezidentským kandidátem, který je opravdu politikem. Jeho s podivem největší soupeři, Janové Fischer a Švejnar, k politice vlastně zatím vůbec nepřičuchli. Jan Fischer trochu, ale nebylo to naostro. A Jan Švejnar vlastně vůbec. Voní spíše školní katedrou, zatímco Jan Fischer zase kopírovacím papírem.

Moje rozhodnutí je jasné. Do urny, samozřejmě té volební, vhodím Miloše Zemana, a to nejen proto, že má rád zabíjačkové speciality a pivo jako já. Miloši, není nad zdravou výživu, že?