Kdyby do Prahy přijel Vlám, Ital ze severu či Rakušan, při pohledu na billboardy by se podivil. Jak to, že velké, etablované a ideově ukotvené politické strany se vymezují proti asociálům? Jak to, že tvrdými slovy slibují zbavit město bezdomovců, feťáků a heren? To vše je známo i v Antverpách, Miláně či ve Vídni, ale s jedním rozdílem. Tam na to téma získaly voliče strany regionální, protestní a ideově neukotvené, strany, které se vymezují proti přehlíživému centru a dosavadnímu diskursu: Vlámský zájem, Liga severu, Svobodná strana Rakouska.

V Praze, ale i jinde, například v Mostě, se ho chytly strany tradiční, hlavně ČSSD a ODS. Tohle je posun, který by praštil do očí zmíněné cizince. Je to jen kamufláž, která má nasytit okamžitou potřebu tématu, nebo tu vystrkuje růžky nový politický diskurs a nová atmosféra? Pryč s nimi, s feťáky Upřímně řečeno, nemusíme si brát na pomoc Vlámy, Lombarďany ani Rakušany. Posun mezi jarní a podzimní kampaní v Česku je totiž tak nápadný, že si ho všímají i zdejší média. A nejde jen o to, že obsah kampaně pro sněmovní a obecní volby se přirozeně liší.

Když na jaře vyrukovaly proti „smraďochům“ Věci veřejné, bralo se to jako sonda protestní strany. Když místopředseda VV Jaroslav Škárka na blogu hodnotil městskou dopravu slovy jako „ukrajinští dělníci ve špinavých montérkách“ a „smradlaví spící bezdomovci“, stal se terčem odporu. Když strana vyrukovala s Hlídkami VV proti bezdomovcům, kritizovala ji i náměstkyně ministra vnitra Ptáčková. Když pak po volbách přišel radní Janeček z ODS s myšlenkou tábora pro bezdomovce za městskými humny, emoce už slábly. Bralo se to jako reakce na téma, jež nadhodily Věci veřejné, jako reakce na fakt, že VV se i díky této agendě dostaly do sněmovny.

A teď? Stačí se rozhlédnout. „Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami“ (ČSSD), „Nulová tolerance feťákům“ (Zemanovci), to je dikce kampaně pro podzim 2010. Jistě, nikdo nepopírá problém, který se točí kolem heren, narkomanů a bezdomovců, ale odkud se bere ten slovník a dikce? Neslyšeli jsme to už kdysi od Miroslava Sládka? Vzniká dojem, jako by se velké strany už preventivně otevíraly protestním hlasům. Jako by sledovaly Franze Josefa Strausse, jenž říkával, že napravo od CSU musí být už jen zeď. Zůstanou protestní hlasy mimo české radnice díky tomu, že jejich agendu převezmou zavedené strany?

Je známo, proti čemu se vymezují Vlámský zájem, italská Liga severu a Svobodná strana Rakouska – proti Bruselu, Římu, Vídni a diskursu elit v nich. Před lety jejich styl shrnul Václav Bělohradský: Velmi vulgární, ale účinný slovník dichotomie „my tady v regionu, oni tam v Římě, my mluvíme k lidem, oni jen ke stranám“. Něco podobného vidíme v české kampani před obecními volbami. Ale proti čemu se vymezují ČSSD a ODS, samy stranické a bojující o vládu v centru? Jeden by řekl, že se společně vymezují vůči liberálům. Problém je ale v tom, že konkurenceschopní liberálové tu ve stranickém spektru nejsou a navíc sama ODS se označuje za stranu konzervativněliberální.

Když vidíme na billboardu Rudolfa Blažka z pražské ODS a nápis „Strážníky a kamery ke školám“, tak nějak kývneme. Pokud se před školami distribuují drogy, jinak to asi nepůjde. Ale co znamená tvář Rudolfa Blažka s nápisem „Tvrdé tresty za prodej drog dětem“? Jistě, boj s drogami patří do agendy komunální politiky, ale stanoví snad radnice výši trestu? Ta je přece v pravomoci legislativy a zástupce konzervativně-liberální strany by to měl vědět. Chce snad Blažek voličům naznačit, že má dobré konexe mezi zákonodárci ODS, tudíž ty tvrdé tresty prosadí?

Boje s asociály se v kampani konsenzuálně chopily tradiční velké strany. Pokud se někdo ozve, tak jen s tím, zda ten či onen návrh, to či ono slovo nejsou přehnané. „Jeden stát, jedna pravidla!“ stálo na billboardu mostecké ČSSD. Když na ni tlačilo Sobotkovo vedení, mostečtí se vzepřeli a podle Alexandra Mitrofanova v Právu jeden z nich dodal, že náš svět stejně zahyne na lidská práva. Je to ještě soc. dem.? ptá se při pohledu na ČSSD Mitrofanov. Je to ještě zápas o svobodu? ptáme se při pohledu na ODS a Stranu svobodných občanů.

Bohumil Doležal napsal, že meze naší svobody tvoří zákony a ohleduplnost k bližním, která ovšem zákonně upravena být nemusí. Smrdí-li někdo jako tchoř, je to sice bezohledné, ale nikoliv trestné. Tohle je téma pro liberály a obránce svobody. To není otázka ideologizace lidských práv, ale selského rozumu: Ztrácí ten, kdo smrdí, svá individuální práva?

Při pohledu na volební kampaň by jeden řekl, že odpor k asociálům je natolik mainstreamový, že se mu musí vzepřít někdo, kdo rád fouká proti větru, někdo, kdo vytáhne příměr s kanárkem varujícím v dole horníky. Možná to bude někdo z ODS, ale rozhodně by se měla ozvat Strana svobodných občanů. Zatím je ticho. Že by se uznávaly jen svobody voňavých?

LN, 21.9.2010

Autor je komentátor LN