Nejsem si jist, zdali s tím Šťástkův tah něco zmůže. Řešit všechno skrze velkorodinu včetně hromadných rvaček, ale i pro gádže nevídaných svateb (když se v létě 2008 vdávala romská Miss, stály tramvaje na Cejlu taky, a že bylo na co zírat), s tím nezmohli nic ani předlistopadoví všekontrolující vladaři. Udržovat určité pozitivní rysy kolektivistické mentality některých Romů a oslabovat ty negativní, to je úkol dlouhodobý, a nejen pro lokální politiky.
Místní politika je ale přesně tím bojištěm, kde se odehrávají ty nejdůležitější zápasy ohledně romsko-gádžovského soužití. Lokální činovníky můžeme v tomto tématu rozdělit do tří přihrádek. V první najdeme lidi, co si nechtějí čunkovskými metodami umatlat ruce, ale také nehodlají přijít o křesílko. Tudíž lehce poplkávají v lidskoprávním stylu, zvlášť když stojí blízko novináři nebo úředníci EU. Do terénu a do řešení reálných problémů ale nejdou, vědí, jak dopadli sedláci u Chlumce.
Nevděk ze všech stran naopak bičuje zastupitele a starosty, kteří vědí, že občas je sice nutné na některé vyčuránky přitlačit, ale že problém má též sociální, kulturní, historickou a kulturní stránku. Od mnoha „bílých“ voličů pak musí poslouchat, proč třeba „staví pro děcka krimošů klubovnu“, zvlášť když se tam občas najde plechovka s toluenem. Ano, přibližně tudy vede cesta, jenže kdo z politiků na ni vejde, ten u voleb sejde.
Ovšem hlasovací úspěch spolehlivě přináší styl třetí. Proč vysvětlovat, že část lidí z ghett se už ani nemůže propadnout do pekla, protože v něm žije teď - zamotaná v pavučině nevědomosti, izolace, dluhů, českých spekulantů s byty a olašských lichvářů-úžerníků, závislá na almužně od nenáviděného státu a na tom, co si ještě nakradou, aby mohla občas snít s přítelem herákem (kdy se třeba matka u soudu upřímně diví, proč by nemohla dávat synovi dávku, když mu to dělá větší radost než čokoláda). Vždyť tohle všechno vyřeší policajt s exekutorem, ne? Stačí to vytrvale vyzpěvovat a Šťástkovi poletí preference šťastně nahoru.
Vyšlo na www.brnenskydenik.cz 13. března 2009