Tak především, že z prvních ohlasů zveřejňovaných na internetu vyplynulo, že toto překvapivé vítězství všichni odborníci očekávali. Bylo takříkajíc nevyhnutelné, a slepý ten, kdo ho dopředu neviděl. Nedovtipu by mohla napadnout otázka, proč tedy všichni ti odborníci mlčeli a proč už v pátek neměly noviny na svých prvních stránkách titulky „ODS kráčí vstříc k výprasku“? Asi proto, že v novinách se o samozřejmostech nepíše. Ani v tomto vydání LN nenajdete titulek typu „Jedna a jedna jsou dvě“, protože to každý ví a nemá cenu o tom psát do novin.

Ohlasy také oceňují důvtip Jiřího Paroubka a jeho týmu za to, že zvolil strategii charakterizovanou heslem „svrhněte vládu“. Strategie se osvědčila, soudě podle toho, že Paroubek drtivě vyhrál. Ovšem před volbami byla předmětem posměchu a Paroubek byl kritizován coby hňup, který si nevšiml, že tyto volby „nejsou o vládě“, nýbrž „jsou o hejtmanech“.

Když už jsme u těch hejtmanů. Zatím převažovala ODS na čele krajů. Bylo to taky hodně komické, protože právě ODS dlouho bojkotovala ustavení krajského systému u nás. Modří krajští hejtmani spravovali svoje léna převážně dobře a znepokojeně komentovali dění v Praze, kde se dělá „velká politika“ tím nejprťavějším a nejtrapnějším z myslitelných způsobů. Prťavost a trapnost „těch v Praze“ teď odnesou oni, krajští hejtmani. Opět se osvědčila ona zásada, že potrestáni jsou nevinní.

Paradoxy však pokračují. Voliče zřejmě nejvíc naladila proti ODS reforma zdravotnictví a americký radar. Julínkova reforma je první reforma, která se ve zdravotnictví udělala a která navíc přinesla konkrétní a pozitivní výsledky. Jde tedy o „trest za zásluhu“. Těmito volbami samozřejmě reforma nepadá, a za dva roky zbývající do voleb snad občané pochopí, že je lépe dávat veřejné peníze na léčení skutečných nemocí, než je srkat simulantům a marodérům. Zatím se to ale nepodařilo, stejně jako se nepodařilo přesvědčit obyvatelstvo, že je dobré budovat protiraketovou obranu ve světě, kde fanatici nepokrytě hrozí válkou a budují flotilu raketových nosičů atomových pum. Občané tomu zatím nevěří, protože jim pan Zaorálek řekl, že není čeho se bát a že by se Rusové mohli zlobit, kdybychom obranný radar na našem území dovolili postavit.

Nemyslím si ale, že všechny tyhle paradoxy jsou jen naše specifikum. Měl jsem před lety zajímavý zážitek, když jsem na půdě amerického velvyslanectví v Praze sledoval vyvrcholení prezidentských voleb, kdy se utkal Bush starší s Billem Clintonem. Hned u vchodu byly na stolečku dva košíčky, v jednom placky BUSH FOR PRESIDENT a v druhém CLINTON FOR PRESIDENT. Divil jsem se, proč o ně nikdo nemá zájem. No a pak vyhrál Clinton a přítomní si vzájemně gratulovali, že to dobře dopadlo a že to ani jinak dopadnout nemohlo a že oni to předvídali. A najednou, jako mávnutím proutku Harryho Pottera měli všichni na klopě CLINTON FOR PRESIDENT a košíček plný placek BUSH FOR PRESIDENT tam ležel vedle prázdného košíčku, ještě před chvilkou plného Clintonů. Tak jsem si jednoho toho Bushe vzal. Ještě ho mám schovanýho, jak by řekl vodník Čochtan.

LN, 20.10.2008