České volby do poslanecké sněmovny skončily bez jasného výsledku. Tím se podobají jako vejce vejci volbám, které nedávno proběhly v Německu a Itálii. V Německu dosáhla vítězství CDU/CSU s nepatrným náskokem před SPD, v Itálii vyhrála o pár tisíc hlasů levice nad Berlusconiho pravicí. Berlusconi rovněž několik týdnů vzdoroval výsledkům voleb a odmítal uznat svou porážku. Teprve rozhodnutí parlamentu a senátu, z něhož vzešel nový italský prezident (mimochodem komunista), ho donutilo k odchodu a podání demise. Zde je na místě připomenout pro nepamětníky, že italští komunisté byly centrem odporu proti reálnému komunismu ruského typu a vůdčí silou směru, kterému se říkalo eurokomunismus. Italští komunisté ale především nemají na svých rukách špínu a krev našich pohrobků KSČ z „nové“ KSČM.

Vystoupení předsedy vlády Paroubka k průběžným(!) výsledkům voleb do poslanecké sněmovny je bezprecedentním činem. Nicméně, nutno konstatovat střízlivě, že všechno se jednou musí stát poprvé. Překvapení v projevu Paroubka žádné nebylo. Paroubek již dlouho avizoval, že s komunisty počítá. Pro nikoho to proto žádná nová informace není. Je sice pravda, že si Paroubek podle předvolební rétoriky chtěl komunisty „ vychovat“, aby s nimi po volbách 2010 mohl jít do otevřené koalice. Pro volby 2006 zatím počítal pouze s tichou podporou menšinové vlády ČSSD. Za bezprecedentní v tom nejhorším slova smyslu však považuji styl, s jakým Paroubek oznámil, že „levice má podle dosavadních výsledků 101 mandátů a že je bude mít i ráno (rozuměj 4.6.)“. Toto prohlášení obsahuje totiž skrytou výhružku mající za cíl ovlivňovat závěrečné práce na sčítání hlasů. Všichni, co jsme seděli u počítačů a sledovali volby, jsme měli možnost vidět, že se sčítání hlasů na ČSÚ poněkud „zadrhlo“ a definitivní výsledky voleb byly známy místo avizovaných 20,00 hodin až pozdě večer po 23. hodině. Důvodem bylo jistě počítání mandátů, které se při daném způsobu výpočtu a vyrovnanosti volebních výsledků protáhlo oproti předpokladům.

Neuznání výsledků voleb Paroubkem bylo ostatně očekávanou reakcí hned, jak se objevila ve vysílání všech televizních kanálů informace o tom, že Paroubek odmítl dát interwiev po sedmé hodině všem televizím, podle Primy nazval novináře „hovady“ a sdělil, že připravuje na 20. hodinu prohlášení. V jednom ze svých příspěvků na NP jsem končil při hodnocení Paroubkova vládnutí větou: „Paroubek se dostal k moci spletitou cestou náhod a odstavit ho od ní bude možné jenom ve volbách.“ Na tomto konstatování se nemění nic. Za současné situace má Paroubek mnoho možností jak vytvoření nové vlády sabotovat. Komunisté se navíc zcela jasně přidali na stranu Paroubka a jeho prohlášení bez výhrad podpořili.

Paroubkova vize „modré totality“ není také ničím novým. Paroubek neustále zdůrazňoval, že ODS má téměř všechny hejtmany a tím, že by ODS zvítězila v celostátních volbách, nastala by „nebezpečná situace vlády jedné strany“. Co na tom, že ve všech krajích sestavila ODS koaliční krajské rady, v několika případech dokonce s ČSSD! Tím, že Paroubek hovoří pouze o hejtmanech, jenom dále zužuje prostor pro smysluplnou diskusi. Hejtmany má ODS proto, že v krajských volbách 2004 zvítězila a její koaliční partneři v krajích toto vítězství uznali a přiznali ODS právo obsadit tuto funkci. Nemohu se proto, dle mého názoru oprávněně, zbavit dojmu, že Paroubek „podle sebe soudí tebe“. Paroubek totiž do české politiky vnesl styl vládnutí, kdy on, koryfej či vůdce, je spasitelem sociálně demokratické politiky. Ve stejném duchu „vládců“ vidí i své politické soupeře. Tento efekt byl zejména patrný v předvolební diskusi na Primě, kdy si podle pravidel diskuse mohli přivést Topolánek i Paroubek dva své kolegy. Tohoto práva využil pouze Topolánek a tím naznačil, že on se bude při rozhodování vždy opírat o své spolupracovníky.

Zvláštní kapitolou těchto voleb bylo vystupování politologů. Ti svůj úkol informovat pravdivě a nestranně až na výjimky nezvládli. Nejen, že se většina z nich svým oborem zabývá až překvapivě povrchně. Opět až na výjimky (tím myslím zejména pana Lebedu) nevěnovali příliš pozornosti stylu vládnutí Paroubka. Jeden z politologů šel dokonce tak daleko, že před volbami tvrdil, že se nic zásadního neděje, že zde nejde o střet o demokracii jako takovou. To je z mého pohledu naprostý nesmysl. Každé volby, a dodávám svobodné volby, upevňují ve společnosti význam parlamentní demokracie a potvrzují zdravý společenský vývoj. Dvojnásob to platí o státech, kde parlamentní demokracie byla na dlouhou dobu zlikvidována, u nás do podoby „Národní fronty“. Není proto vůbec náhodné, že jsou to právě komunisté, kteří jako první hovoří o nutnosti vlády „národního porozumění“. Volby 2006 tak ukázaly, že postavení české levice je stále zásadním způsobem pokřiveno přítomností nereformované a nereformovatelné KSČM. Pokud se totiž v ČSSD našel člověk typu Paroubka, je další díl české levicové demokratické politiky uznávající trh a svobodu vlastnických vztahů v ohrožení. Komunisté totiž Paroubkovi nedají nic zadarmo. Na to lze vzít jed!