Koho volit? A volit vůbec? Takové otázky si dnes klade značná část potenciálních voličů. Byla by škoda nevolit. Když nevolíme, necháváme jiné, aby rozhodli za nás. Nevolič vlastně nemá žádné morální právo rozčilovat se po volbách v hospodě...

Naše volby budou důležité i v evropském prostoru. Rakouské volby naznačily mnohé a Evropa bude se stejným zájmem sledovat i ty naše. Je asi zbytečné vykřikovat, že chceme okamžitě opustit EU. Tohle téma je složité a vyžaduje pečlivé uvážení. Až přijde ten pravý čas, mělo by rozhodnout referendum. Teď o víkendu jde ale především o volby do našeho parlamentu.

Četl jsem zajímavý rozbor kolegy Pavla Chrastiny a v podstatě mohu jen souhlasit. Opravdu, dávat svůj hlas „pidistranám“, které nemohou překročit ani jednoprocentní zisk, nemá valný smysl. Tyhle straničky, to je jenom takový volební folklor, případně nápad pár vykuků, jak vydolovat ze státního rozpočtu pár korun na další činnost.

Máme tedy tři hlavní skupiny politických stran. Ty velké, které mají své jisté, ty v druhém sledu, které si věří a uvažují o překonání hranice 10 %, a konečně zmíněné pidistrany. Ale je tu ještě jedna zajímavá a důležitá skupina stran, o které nebyla zatím řeč. Mám na mysli několik stran, které bojují o tu důležitou, pětiprocentní hranici. Tady půjde především o důvěru voličů, že se jim podaří jejich stranu nakonec do Sněmovny protlačit. Velký problém je dlouholetá masáž voličstva ve smyslu – nevolte menší strany, váš hlas propadne.

Jako příklad si dovolím použit stranu Petra Robejška, Realisté. Voliči této strany se rekrutují především ze skupiny vzdělaných lidí pohybujících se především v prostředí internetu. Průměrný občan ale většinou nemá na internet čas, a tak se nechá snadno ovlivnit jednoduchými hesly. ANO, bude lépe, Mír ve světě, bezpečí u nás, Sociální spravedlnost a podobné, bezobsažné fráze. Pravě na ty jednodušší voliče míří hesla stran, jejichž názvy si jistě dosadíte sami. Stranu Realistů by jistě volilo daleko více lidí – pokud by jejich program vůbec znali a znali i myšlenky Petra Robejška. O těch se ale mohou dozvědět většinou pouze z předvolebních debat televizi. Česká televize ale zvolila podivný systém. Do diskuzí zve pouze deset stran, o kterých jim jakási agentura sdělila, že mají ve volbách největší šanci. A tak sledujeme v debatách poněkud zvláštní zástupce Zelených, ale o zajímavých názorech Petra Robejška se většina publika nedozví vůbec nic. Strana zelených je tedy apriori ve volbách výrazně zvýhodněna. Musíme doufat, že neúmyslně.

Bude velmi záležet na tom, jestli se voliči stran, kterým průzkumy (často velmi pomýlené) přisuzují zisk 3 – 5 %, odhodlají odložit svoje obavy a dají hlas „straně svého srdce“. Že by mohl ten hlas propadnout? No a co? I kdyby k tomu skutečně došlo, těch nemnoho „ztracených“ hlasů se rozdělí, spolu s hlasy již zmíněných pidistran, mezi velké strany a nic zásadního se nestane.

Ale naopak... Byla by velká škoda, kdyby se zajímavá strana, kvůli malé odvaze malověrných do Sněmovny nedostala, třeba právě kvůli pár chybějícím hlasů. Tak se nebojme a pojďme k volbám projevit svoje smyšlení.

Koho budu volit já? Nejsem žádný alibista a tak to klidně řeknu. Svůj hlas hodím právě Realistům, aby mě pak po volbách nemuselo mrzet, že právě ten můj hlas nakonec chyběl...