V říjnových datech v době korona-situace i „korona-krize“ si asi málokdo připomene datum 13. října. Není divu. Začátku měsíce dominovaly dvoje volby, do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu, a ty senátní ve většině volebních obvodů pokračovaly ještě druhým kolem. To skončilo v sobotu odpoledne. Hektická atmosféra ale panuje dál. Pro změnu nikoli díky jménům soupeřících kandidátů a procentům jejich výsledků, ale kvůli tabulkám a grafům čísel počtu testovaných, nakažených, hospitalizovaných a bohužel i zemřelých v souvislosti s covidem. Ta čísla se na nás sypou dnes a denně a není divu, že už se z nich většině lidí motá hlava. Tak proč ještě další nepodstatné datum? Nepodstatné?

13. října 1990 se předsedou Občanského fóra stal Václav Klaus. Byl zvolen na sněmu OF v pražské Hostivaři a více jak dvoutřetinovým výsledkem porazil Martina Palouše.

Představa politického života obou kandidátů na předsedu byla zásadně odlišná. Klaus mnohasměrné OF posunul ke klasickému pojetí politického života, k existenci skutečných politických stran s různým programem. Takový koncept lidé většinově podporovali. Proto se také OF v únoru 1991 rozpadlo na většinovou Občanskou demokraticko stranu (později se sloučila s Křesťansko-demokratickou stranou Václava Bendy) a menšinové Občanské hnutí. Ta krásná, ale neživotaschopná značka OF nepřipadla žádnému politickému subjektu a stala se symbolem úžasné změny, která v roce 1989 v naší zemi proběhla.

Z Občanského hnutí, z jeho pozůstalých představitelů a mála členů, vznikaly později politické strany jako Unie svobody, Občanská demokratická aliance, Čtyřkoalice a můžeme jmenovat i TOP 09, vzniklou nejpozději. I když to byly strany s malým počtem členů, byly viditelné díky tvářím známým z listopadových událostí 89, časté prezentaci v České televizi, nebo třeba akcím typu „Děkujeme, odejděte“. Největším projevem sympatií těchto stran a ČT byla velká televizní krize na přelomu roků 2000/2001.

Pokud bych zmínila, že tyto strany měly sympatie Václava Havla, asi by mě jeho příznivci začali kamenovat. Neprávem. Havlův projev v Rudolfinu v prosinci 1996 byl v souvislosti se všemi těmito událostmi nezapomenutelný. Po něm přišla Klausova cesta do Sarajeva a dál už si to velká většina lidí pamatuje: Klausova demise, nástup prezidentem Havlem jmenované úřednické vlády a později vlády ČSSD, kterou Miloš Zeman přivedl, dle svého vyjádření i dle volebních výsledků 1998, hlavním vchodem do Strakovy akademie.

Ale pořád to byly vlády buď většinově ODS, nebo později ČSSD. Ty malé strany, kterým se dnes říká „pražská kavárna“ (mně osobně se toto označení nelíbí a nepoužívám ho), nebyly schopny nikdy přesvědčit voličskou většinu. Proto se také druhým českým prezidentem stal Václav Klaus a po něm Miloš Zeman. Jejich jména píši bez jakéhokoli projevu sympatií k nim, pouze jako výraz většinové a nezpochybnitelné volební vůle.

Jaká je situace 13. října 2020? Třicet let po rozpadu Občanského fóra? Je to divné, ale zase znovu takové malé občanské fórum vzniká. Jak jinak nazvat společné vystupování předsedů dvou malých a jedné trochu větší strany na společných tiskových konferencích slibujících voličům společný postup? Jak budou kompatibilní jejich vlastní programy, které se přece jenom pořád liší, ale bude nutno je ve jménu spolupráce hodně přizpůsobit? A jak ty jednotlivé strany svoje opravdu zásadní programy, na jejichž základě si je jejich voliči identifikovali, ještě pořád drží?

Vedle slibů spolupráce těchto stran, spojujících se proti jednomu hegemonovi, si člověk takové otázky klást musí, protože vedle domácího hegemona je tu ještě Evropská unie, na jejíž existenci a zvláště pak směřování a fungování je názor velké části občanů naší země rozporuplný. Bude schopno ono nové, malé of společný názor najít a názor voličů tlumočit a prosadit?

Proč nezmiňuji druhé spojenectví, které se na politické mapě rýsuje, spojenectví Starostů a Pirátů? Starostové, uskupení, které vzešlo z odporu proti nerozumně nastavenému rozpočtovému určení daní a které svůj úkol - napravení určení daní - splnilo, by se znovu ze Starostů měli stát starosty svých měst a obcí. Tam jim to sluší a tam také patří. (Věřím, že se neurazí, protože být starostou není malý úkol.) A pokud mají skutečné, silně definované politické směřování, mohou být členy čitelných politických stran, kde se zcela jistě dobře uplatní a přispějí k definici jejich politických cílů.

A Piráti? Jejich zvláště pro mladší voliče sympatické vystupování je chytlavé. Ale přečetli si jejich voliči pirátský program? A uvědomují si, že je to strana, která existuje v rámci mezinárodní (pirátské) sítě? Že to není podstatné? Je, a velmi. Vedoucí úlohy jedné takové „zasíťované“ strany jsme se totiž u nás v prosinci 1989 zákonem zbavili.

Toto všechno jsou souvislosti, které si člověk má a musí uvědomovat nejen pro připomenutí dění v OF před třiceti roky, ale i při rekapitulaci výsledků posledních voleb.