Sotva skončily volby vítězstvím ČSSD, začalo se po Praze říkat: Jeden by neřekl, kolik lidí je ochotno vyměnit třicet korun za vládu s komunisty, jak mi napsal Jiří Wagner z Neviditelného psa. A soused na to povídal: Jen se nebojte, určitě bude ještě hůře! Odpovídá tento pražský dialog skutečné situaci v česko-moravské politické kotlině?

Podíváme-li se na předvolební kampaň sociální demokracie, kterou pro ní připravila americká firma PSB, zdálo se, že tato agentura vůbec nepočítala s naší mentalitou: za pojízdný volební vehikl si socialisté zvolili symbol amerických silnic: truck, pojízdný vagón, který překračoval svou velikostí české normy a musel mít výjimkou pro provoz na našich silnicích, kde zcela jistě rozčiloval mnoho řidičů, kteří ho – zvláště na malých okreskách – nemohli ani předjet. Zdá se, že občanům to nevadilo, důležitější bylo, že díky tomuto monstru se o sociální demokracii více hovořilo.

Kampaň nenabízela ani náznak nějakého pozitivního programu, nestála na žádných hodnotách, neměla vůbec žádnou vizi o budoucnosti země, byla založena jen na negaci reforem, s kterými přišla současná pravo-středová vláda a které jednou budou nezbytné. Tento postoj ke kampani u opozičních stran bývá sice tradiční, ale zároveň bývá mixem s nějakou vlastní vizí: nabízí naději, která je nasměrovaná do budoucnosti, proto se způsob vedení našich kampaní nedá v zahraničí ani vysvětlit. To se tu nestalo, a přesto sociální demokraté drtivě zvítězili. Voliči socialistů na tento způsob slyšeli a šli k volbám ve větším počtu, než se očekávalo.

Evidentně tedy socialisté uspěli s hlavní ideou, když pojali volby jako referendum o současné vládě: nespokojenost s jednáním ODS hlavně díky neschopnosti komunikovat s voliči o svých cílech a reformách – odpovědnost za komunikaci pohodlně přenesli na PR-agentury - a samozřejmě i díky rozhádanosti politických špiček a aféře Tlustý-Morava, se stalo to, že lidé, kteří nebyli s touto stranou pevně spjati, k volbám nešli. Nešťastné byly i útoky proti Lisabonské smlouvě a euru, když právě ODS je tou stranou, jejíž voliči obě tyto věci nejsilněji podporují. Tady se zase ukázalo jak negativní vliv na vedení strany má její čestný předseda. Pokud se tato strana bude víc ohlížet na svého čestného předsedu než na zájmy svých voličů, vždycky na to doplatí. Voličské pevné jádro ODS se kvůlli tomu oproti všem minulým volbám nejspíš – přesně to ukáží až analýzy – značně zmenšilo, zatímco příznivci socialistů a lidi s nejnižšími příjmy uslyšeli na volání, aby šli k volbám a rozhodli o vítězství ČSSD.

Pomohla tomu ale i nedomyšlená kampaň ODS, která vykazovala zřejmé znaky neprofesionality, za kterou je zase cítit problém klientelismu: vydělat nedostávají profesionálové, ale místní známí. Strana skoro všude vsadila jen na prázdná obecná hesla a tváře úspěšných hejtmanů a ani v první fázi, která je dlouhodobá, nepracovala s tématy, dokonce se o ně ani moc nezajímala, jak potvrzují některé firmy zkoumající veřejné mínění: nezadala si průzkumy, které by objevily nejpalčivější problémy regionů, jedině tak by se snad mohla postavit proti negativní kampani ČSSD, s kterou mohla předem počítat. Jednoduchá hesla a tváře úspěšných hejtmanů patří hlavně do poslední, takzvané žhavé fáze kampaně. ODS ale ani průběžně situaci neanalyzovala a neuměla na ni flexibilně reagovat změnou strategie, byla zřejmě příliš zaměstnána sama sebou.

Vrátíme-li se k vtipu, který jsem citoval na začátku, že voliči vyměnili třicet korun za vládu s komunisty, lze s velkou pravděpodobností říci, že v tomto případě se velice blíží pravdě. Může za to zřejmě hlavně složení voličů: vládní strany dostaly v těchto volbách, kam přišlo kolem 40 procent lidí, jen 33 procent hlasů a komunisté se jistě budou na nějaké úrovni podílet na složení krajských rad. A pokud se budou členové ODS hádat, bude skutečně ještě hůře.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6