19.10.2021 | Svátek má Michaela


POLITIKA: Volby 2021 a naše místo na Západě

6.10.2021

Vzývat Západ a hájit ho před údajným nebezpečím z Východu si dnes troufá kdekdo. Se stejně rozhodnou obhajobou západní civilizace a jejích původních hodnot před vnitřním rozvratem se bohužel setkáváme mnohem méně.

Ve volební kampani přesně podle očekávání z jedné části politického spektra hlasitě zaznívá téma naší přináležitosti k Západu, respektive jejího údajného ohrožení. „Česko patří na Západ!“, „Patříme na Západ, ne na Východ!“, „Udržíme Česko na Západě“ – to jsou hesla koalice SPOLU.

Jde samozřejmě o téma náhražkové, virtuální, nesmyslné. Není totiž před kým tento program obhajovat, žádný skutečný boj se o něj nevede. Někteří stále znovu a znovu hrají tuto hru, i když – slovy Václava Klause – „je jasné, že na Západě jsme a budeme do té doby, dokud bude Západ existovat, že ‚pochod‘ na Východ u nás nikdo nepropaguje, pouze je z toho obviňován, a že je nastolení tohoto tématu pouhou zástěrkou, jak odvést pozornost voličů od skutečně vážných témat“ (Klaus V. a kol.: Volby ’21 – budou o něčem, IVK 2021, s. 17).

Je to pokračování jalové politické linie, před kterou jsem varoval před lety v článku ODS, vzpamatuj se! Tehdy jsem si všímal, že ODS pod Fialovým vedením jako by zamrzla v určitém dějinném úseku – v době komunistického režimu a studené války – s tehdy narýsovaným ideovým střetem a s tehdejšími hrozbami a nepřáteli a tímto prizmatem se dívá na dnešní svět a zarputile odmítá pochopit, že doba už je někde jinde a že karty jsou rozdány úplně jinak. Mluvil jsem v této souvislosti o nostalgické jízdě na zrezivělé dráze Západ – Východ, na které byl regulérní provoz ukončen před více než třiceti lety, a o tom, že protagonisté tohoto přístupu si nestačili všimnout, nebo se tváří, že si nevšimli, že ideový střet se přesunul jinam.

Dnešní svět už nelze vtěsnat do schématu Západ versus Východ, respektive svoboda a demokracie versus autokracie. Stěžejní ideový konflikt se už dávno přesunul na osu Západ versus anti-Západ, kde se vede stále prudší „kulturní válka“ mezi zastánci západní kultury a progresivní levicí. Nebezpečím už nejsou komunisté z Východu a jejich boj s kapitalismem, nýbrž domácí progresivní levice a její útok na normální svět, jak jej známe.

Tomuto nebezpečí jsme se věnovali v loňské knize Sebedestrukce Západu (IVK 2020) s motivem stržené Sochy svobody na obálce. Kniha vyšla v době obrazoboreckého a klekacího běsnění kolem „Black Lives Matter“, které jsme však vnímali jenom jako pouhé dílčí projevy již dávno probíhajícího frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly generace před námi.

V probíhající kulturní válce proti nám stojí destruktivní ideologie, která rozleptává základní stavební prvky společnosti, vytyčuje cestu k antiutopii a představuje ryzí popření starého Západu. Ve jménu rovnosti, spravedlnosti, korektnosti, lidských práv, udržitelného rozvoje a dalších pojmů, jejichž se cítí být progresivisté povolanými vykladači, jsou zpochybňovány veškeré dosud samozřejmé danosti našich životů. Probíhá útok na křesťanské hodnoty, rodinu, pohlaví, autoritu, řád, národ, národní stát, na naše zvyky, tradice, svobodu slova. Moudrost zkušenosti je cejchována jako „předsudky“, zažité vzorce chování jsou coby „stereotypy“ dehonestovány a bořeny, rozlišování dobra a zla je vysmíváno jako „černobílé vidění světa“ a hranice mezi nimi je zamlžována. Má vymizet základní pojem o tom, co je, a co není normální. Cílem je vybudovat nového člověka a novou civilizaci od nuly.

Útoky na náš normální svět a na zdravý rozum se valí ze všech stran a jsou na dennodenním pořádku. Západní země pod jejich tíhou klesají do dosud nevídaného společenského marasmu. Obhajoba starého dobrého Západu, respektive normálního světa před rozvratem je v tomto kontextu prvořadým politickým programem a životním postojem dneška. S ohledem na šíři fronty, na které se kulturní válka vede, a na intenzitu probíhajícího útoku, je dokonce třeba postavit tento boj do středu našeho uvažování, jednání a veřejného působení.

O takovém boji bohužel heslo „Patříme na Západ, ne na Východ!“ ani v nejmenším není. Toto heslo je o oživování stínů minulosti, o zastírání ideové vyprázdněnosti a nedostatku odvahy postavit se nynějším hrozbám, o snaze lacino získat nástroj na očerňování protivníků. Je o setrvačném uctívání určitého geopolitického prostoru a jeho struktur (EU, NATO aj.) při flagrantním odhlížení od všech negativních proměn, kterými tento prostor a jeho organizace procházejí.

Fiala se snaží vzbudit dojem, že volba SPOLU je volbou pro Západ, zatímco volba ANO („populistů“), SPD, Trikolóry či komunistů („extrémistů“) je volbou protizápadní. Prohlašuje: „Buďto v nadcházejících volbách zvítězí populisté a extremisté a spolu s nimi i nezodpovědnost, rozhazování a utahování šroubů. Nebo lidé dají přednost demokratickým silám a změně a Česká republika zůstane svobodnou, demokratickou a prosperující zemí.“

Jsem přesvědčen, že ve skutečnosti je to přesně naopak. Většina ve Sněmovně pro strany, které Fiala ve své nafoukanosti cejchuje jako populisty a extrémisty, je mnohem silnější zárukou pro to, že se Česká republika nevzdálí od svých západních kořenů, než by byla koalice SPOLU a Pirátů/STAN. Nezapomínejme, že v rámci samotného SPOLU mají progresivisté silné pozice (TOP 09 a část ODS). Piráti jsou pak nesporně nejvýraznější neomarxistická formace na naší politické scéně! Naproti tomu spolupráce ANO, které není ideově příliš vyhraněné, ale většinově tíhne ke zdravému rozumu, a národně-konzervativní SPD by mnohem spíše přispěla k obhajobě západních hodnot.

Pokud by Fialovi ležel na srdci Západ, hledal by cestu pro spolupráci s ANO, SPD, lidovci, Trikolorou Svobodnými Soukromníky, tedy se subjekty ideově blízkými či tvárnými. Naopak by nemohl napřahovat ruku k TOP 09 nebo dokonce k Pirátům, což jsou síly, které stojí na druhé straně. Profesor však zcela propadl svému programu neprogramu anti-Babiš, respektive anti- (Babiš + Zeman + „populisté“ + „extrémisté“), který pod „západní“ vějičkou prodává. V souvislosti s tímto programem jsem už ve výše připomínaném článku kritizoval ODS jako dezorientovanou stranu, která se ocitla mimo politický časoprostor v jakémsi ideovém autu, která bojuje minulé války, není schopná rozeznat skutečná nebezpečí a pojmenovat skutečné nepřátele, věnuje se náhražkovým tématům a uzavírá zvláštní spojenectví se subjekty programově vzdálenějšími proti subjektům programově bližším. Vznik formace SPOLU a plány na změnu politiky s Piráty jsou smutným vyvrcholením této linie.

Konzervativci a obecně zastánci normálního světa by se neměli nechat svést k tomu, aby ve volbách hlasovali pro, nebo proti Babišovi. Nenechme si vnutit představu, že nám má jít na prvním místě o boj slušných, poctivých, kultivovaných proti těm druhým. Zásadním ideovým střetem dneška je boj Západ vs. anti-Západ, neboli normální svět vs. progresivisté a jejich kulturní revoluce. Nemělo by nás tedy zajímat, jestli budeme mít vládu bez Babiše, ale jestli budeme mít vládu bez progresivistů. Vláda SPOLU s Piráty je v tomto smyslu ta nejhorší z reálně hrozících variant.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.