Vášnivé debaty uvnitř Občanské demokratické strany utichly. Premiér Mirek Topolánek je se svojí vládou považován za poslední záchytný bod, který lze použít pro obnovu zašlé slávy. A to i za cenu utlumení reforem či ostrých bitev se sociálními demokraty. Topolánek sám pak nyní působí o poznání vlídněji, vstřícněji, komunikativněji.

ODS si zkrátka po bouřlivém kongresu uvědomila, že nezbytným předpokladem pro úspěšné oslovování voličů je klid, rozvaha, stabilní politické prostředí. Na první pohled se zdá, že toto kritérium bylo uplatněno i při volbě partajních místopředsedů. Jsou jimi staré známe tváře, pouze rebel Pavel Bém, jenž - přestože v senátních volbách uhájil Prahu coby poslední modrou baštu – jako jediný odskákal podzimní celorepublikový výprask a byl nahrazen nevýrazným Davidem Vodrážkou.

Jenže zdání může klamat. Stejně jako se delegáti kongresu, kteří jeden vedle druhého zpočátku připomínali roboty, obratem změnili v chaotický roj, tak i David Vodrážka může překvapit. Dokonce není hloupá otázka, zda si ODS nenašla svého Paroubka. Vždyť i dnešní lídr ČSSD byl dlouho pokládán za nevýrazného politika bez potřebného zázemí. Přesto to byl nakonec on, kdo z torny úspěšně vytáhl maršálskou hůl a postavil sociální demokracii zpátky na nohy. Vodrážkova cesta z pražské komunální politiky do vládní Strakovy akademie může být podobná.

Pamatujme, že Vodrážka je starostou Prahy 13, jež bývá označována za nejlépe spravovanou a nejrychleji se rozvíjející část metropole. Má pověst střízlivého manažera, který dokáže komunikovat s občany i opozicí. A také s podnikateli, celými žhavými do nastartovaných projektů třináctky. Ostatně Vodrážka ve svém kandidátském kongresovém projevu nezapomněl zdůraznit, že v komunálních volbách získala ODS v jeho teritoriu 58 procent hlasů.

Na druhou stranu, když budete hledat Vodrážkovo jméno v novinách z posledního roku a přehlédnete přitom dění na Praze 13, úspěšní moc nebudete. Kaplického návrh Národní knihovny označil nespokojený Vodrážka za chrchel a v rámci pražské ODS si nesl stigma člověka, který se – tehdy bezvýsledně - odhodlal postavit Pavlu Bémovi v bitvě o vedení městské organizace. Dál už na nás mohou působit jenom Vodrážkovy úsměvy jako z reklamy na zubní pastu, vysportovaná postava a okázale troušené konzervativní slogany. Nic víc za týdny uběhlé od kongresu nepředvedl. Copak tak málo stačí k tomu, abyste se vyšvihli na židli druhého muže nejsilnější vládní strany?

Mladých nadějných politiků už ODS na své špici měla spoustu. Například Petra Čermáka, jenž se víc než jako ministr vnitra proslavil přátelstvím s povedenými podnikavci bratry Helbigy. Poté vyměnil politiku za dráhu zpěváka country music. Jeho souputník a spoluzakladatel ODS Jiří Kovář začal a zároveň skončil jako neoblíbený zákulisní hráč. Kariéru Libora Nováka uzavřela v druhé půlce devadesátých let aféra s financováním ODS, která jej – mnozí říkají, že coby obětního beránka - dovedla až za mříže. Další mladý muž, Ivan Pilip, opustil občanské demokraty, jen co začala pálit půda pod nohama, a raději vystavěl Unii svobody. Jak dopadli noví nositelé označení „mladá krev“, Ivan Langer a Petr Nečas, můžeme sledovat dodnes.

ODS je však patrně v situaci, kdy si nemůže moc vybírat. Musí držet smír mezi svými regionálními sdruženími, vyvažovat liberály konzervativci a ještě uspokojovat poptávku volební porážkou vyhecovaných médií po pravidelném přísunu novinek. Také proto byl davu předhozen neokoukaný Vodrážka. Ten se přitom snaží, jak jen to jde. Nicméně i ČSSD se na příkladu Stanislava Grosse přesvědčila, že zkušenosti životní i vrcholně politické nelze nahradit žádným marketingovým produktem.

Rovněž Gross býval korunním princem. V okamžiku, kdy měl převzít otěže, selhal. Od Vodrážky se očekává, že bude krýt Mirkovi Topolánkovi záda, a to dvojnásob v nadcházejícím půlroce českého předsednictví Evropské unie. Počkejme si, nakolik bude s to zvládat vnitrostranický pytel blech, vrtkavé koaliční partnery, natožpak voliče nespokojené s mizivou schopností ODS rozšifrovat jejich volební vzkaz v programové, personální a komunikační rovině.

Stane-li se David Vodrážka modrým Paroubkem nebo spíše Grossem, ukáže až čas. Již dnes je ale jisté, že jeho role je v jednom ohledu nezáviděníhodná. Mezi pravicovou elitu se dostal v době, kdy ještě občanští demokraté nepohlédli na své dno. ČSSD se jim ve volebních preferencích vzdaluje a na obzoru zatím není nic, co by tento stav zvrátilo. Za takové situace je delší pobyt na špici, kde tuze fouká, zcela nevděčný. Jednak nesete podstatný díl odpovědnosti, ať už vás strana poslouchá nebo ne. Ale jakmile se pokusíte přerůst šéfa, stanete se terčem kamenování. Pavel Bém by o tom svému následníkovi mohl dlouze vyprávět.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6